pondělí 21. září 2015

Co mě zaujalo- Aura-soma


Co je Aura-Soma
Aura-Soma patří k novodobým celostním terapiím. Jedná se o unikátní metodu, která je syntézou působení drahých kamenů, minerálů, energií rostlin a barevné terapie. Je všeobecně známo, že fyzické nemoci bývají až tím „posledním výkřikem“ naší bytosti. Na fyzické rovině se totiž projeví pouze takové energetické nerovnováhy, které nebyly zpracovány na jemnějších úrovních. Tyto nerovnováhy mají své příčiny, a právě jimi se Aura-Soma zabývá. Pracuje s příčinami a souvislostmi „ne-mocí“, které se projevují v rovině našich emocí, vlastností a chování, či na našem těle. Aura-Soma bývá nazývána léčbou duše. Znamená to, že nám pomáhá harmonizovat duchovní, emocionální, mentální a fyzické roviny naší bytosti a nalézat kontakt s našim vnitřním vedením. Nejrůznější nerovnováhy se mohou projevovat například tak, že se snadno rozčílíme nebo se necháme lehce vyvést z míry. Nebo si naopak neumíme o nic říct, máme velké množství zábran a považujeme všechny lidi kolem sebe za mnohem přednější než jsme my sami. Možná se příliš červenáme nebo rychle ztrácíme hlavu. To všechno jsou samozřejmě běžné lidské projevy, které však ukazují na náš ne zcela vyrovnaný stav. Proto mluvíme o neharmoniích. V okamžiku, kdy nám tyto nerovnováhy v energiích – protože i tak lze na neharmonie pohlížet – začnou vadit a máme pocit, že bychom se sebou něco rádi udělali, začneme pokukovat po dveřích s nápisem „práce na sobě“, za kterými nás čeká řada metod a terapií. Ty nám mohou v dobrodružství sebepoznávání a sebe-vylepšování pomoci. Sebevylepšováním zde nemyslíme, že se budeme snažit vybrušovat do jakýchsi dokonalých představ, ale spíše to, že budeme lépe a více sami sebou, že budeme žít svůj vlastní plný život. A právě na cestě k vědomějšímu, autentickému životu je Aura-Soma krásným a silným pomocníkem.

Základem tohoto systému je sada dvoubarevných lahviček Equilibrium (česky rovnováha), které jsou tvořeny dvěma částmi, olejem a vodou, v poměru 1:1. Obsahují výtažky z rostlin, energie drahokamů, minerálů a barev. Emulze, která vznikne protřepáním obou částí, se nanáší přímo na tělo.

Dalšími přípravky jsou barevné a voňavé energetické substance, tzv. Pomandery. Obsahují 49 bylinek v různých poměrech, podle oblasti působení. Jejich hlavní funkcí je posílení a harmonizace aury, tedy zlepšení naší energetické ochrany. Nanášejí se do aury a jejich účinek je okamžitý. V dnešní době, kdy už jsme poměrně citliví na různé negativní či nepříjemné energie, představují Pomandery dobrou ochranu a pomoc.

Třetím ze základních prostředků jsou Kvintesence. Jsou to opět jemné energetické substance, které slouží k navázání kontaktu s tzv. mistrovskými energiemi. Každý barevný paprsek totiž svou frekvencí přenáší i informace, principy a kvality. Kvintesence je dobré používat před meditací na aspekty, které bychom si v sobě přáli rozvíjet. Navázání kontaktu s těmito energiemi v podstatě znamená objevit určité kvality sám v sobě.

Dalšími produkty jsou Mořské a Motýlí Sluneční (Solární) esence. Mořské esence jsou vydatným pomocníkem při uzdravování našich vztahů a při harmonizaci negativních energetických polí, která omezují naše dobré fungování, projevy a komunikaci s druhými. Motýlí esence k nám přicházejí ze Slunce a obsahují energie mnoha barevných odstínů o velmi vysokých frekvencích, díky čemuž mohou působit i na nejjemnější složky aury.

Aura-Soma jako léčebná metoda má svá specifika. Pro její pochopení je důležité podívat se na souvislost pojmů ne-moc, odpovědnost a vědomé jednání. Léčení jako proces může označovat buď akutní pomoc při fyzické nebo psychické nesnázi nebo odstraňování příčiny – to tedy znamená práci na emocionální, mentální nebo duchovní úrovni. Aura-Soma pracuje především druhým způsobem. Jak k tomu dochází? Každý člověk v sobě nosí spoustu zážitků, emocí, vzorců, zvyklostí a způsobů reagování. Obvykle máme sklony je neustále opakovat a tím je posilovat. Spousta návykových reakcí se děje nevědomě, což je samozřejmě problém, protože pokud o něčem nevíme, nemáme nad tím ani žádnou kontrolu a moc. Na co nevidíme, to je svým vlastním pánem v našem domě, a ovládá-li nás něco nevědomě, nejsme řádnými „kormidelníky“ svého žití. Tím se dostáváme k pojmu nemoc.

Ne-moc je něco, co neovládáme, co je mimo naši vědomou účast. Jak si pomoci? Především snahou uvědomit si to, co v nás podvědomě funguje, a pak se vědomě snažit tento vzorec nebo způsob reagování změnit. Takto přijmeme vládu a odpovědnost za to, co děláme a žijeme. Aspekt odpovědnosti je v Aura-Somě velmi důležitý. Samotné lahvičky si také vybírá člověk sám. Je dobré si intuitivně zvolit barevné kombinace a pak samostatně – či s podporou jiného člověka – projít celým procesem léčby. Tak se sami a vědomě proměňujeme ve svobodnějšího člověka. Říká se, že Bůh dal člověku možnost přemýšlení a možnost volby. Do jaké míry však skutečně volíme, nakolik jsme tvořivě přítomni v našich, možná poloautomatických, životech?

Používáním lahviček se v nás začne odehrávat proces uvědomování si. Věci, které nás dříve vyváděly z rovnováhy a se kterými jsme si nevěděli rady, najednou prožíváme vědomě, jsme schopni je pozorovat a tedy i nějakým způsobem řešit. Lahvičky nám navíc dodají energii, abychom dokázali udělat to, co chceme, a co jindy z nějakých důvodů (strach, nejistota) nešlo. Prožijeme tedy své nové možnosti, které pak můžeme „přijmout do svého repertoáru“.

Čím je Aura-Soma přitažlivá? Co dělá lidi tak krásně člověčími, lidskými? Jsou to naše city, pocity, emoce. A samozřejmě věčný boj mezi city a rozumem. Za svůj život si mnohdy naděláme v cítění veliké zmatky. Mnoho bolestivých zážitků nosíme uložených v sobě, od mnohých pocitů se raději „oddělíme“, nechceme je už vidět, protože by to znamenalo bolest nebo nepříjemnou konfrontaci. Navíc zažíváme tlaky našeho okolí, požadavky a nároky, mnohdy naprosto neslučitelné s naším cítěním. Mnozí se potřebujeme vrátit ke svým skutečným pocitům, sami k sobě. Lahvičky jsou jako přátelé, kteří nám barevný svět našich pocitů připomínají a pomáhají nám se do něj vrátit.

Aura-Soma je terapie duše. Léčba duše je směřování k lásce. Vyléčení je láska. Znamená to, že přestaneme bojovat o sebe, bát se o sebe, nevědět, co se sebou. Větším poznáním sebe sama si přestaneme působit tolik zmatků a neklidu. Přijetím své osobnosti budeme moci obrátit svou pozornost do lásky.


Jak vznikla
Barevný systém Aura-Soma vznikl v Anglii, v minulém století (přesněji kolem roku 1980).

Autorka barevného systému Vicky Wall, sedmé dítě sedmého dítěte, jak o sobě vypráví ve své knize Zázrak barevné léčby, byla od svého dětství nadána zvláštním viděním, které jí umožňovalo vidět auru kolem lidí, rostlin i všeho živého.

Když později přišla o zrak, tato schopnost se dále prohloubila. Jedné noci, vedena neviditelnýma rukama, připravila první sadu flakonů "Balance", aniž by znala jejich účel a smysl.

Později zjistila, že tyto krásně barevné oleje vytvořené z rostliných extraktů a esencí, mají léčivé účinky, které obnovují lidskou auru a nastolují rovnováhu.

Používání těchto přípravků se poměrně záhy rozšířilo z Anglie téměř do celého světa.

K prvním lahvičkám Balance přibývaly další, zároveň i další produkty - Pomandery, Kvintesence a Barevné esence......

Později, po odchodu paní Vicky do "Nebeské zahrady", převzal celý systém spolu se školícím střediskem Mike Booth s manželkou Claudií. Manželé Boothovi nadále pokračují v odkazu Vicky Wall a pečují o celý systém Aura-Somy.

Zdroj: http://www.aura-soma.cz/


pondělí 7. září 2015

Literární ukázka- Liliana, věk draků Kapitola IV.

V tu chvíli jako by část mě odešla sním. Nechtěla jsem tam jen tak stát a litovat se. Bubeník ohlásil půlnoc sérií mocných úderů, čas na slavnostní předání darů. Šla jsem tedy do altánu pro organizátory abych mohla ještě povzbudit mámu. Plachtu v tomto altánu držely popruhy takže jsem snadno viděla kdo se v něm pohyboval. Máma plně zabraná do čtení pergamenu si ani nevšimla že jsem přišla, nahlédla jsem jí přes rameno.
"Ty budeš mít i proslov?" Snažila jsem se pergamen natočit tak abych viděla co je na něm vše napsané.
"Je to jen pár vět které musím přednést, a co ty užila sis to?" Znovu se zabrala do čtení.
"Jo, jo užila." A prstem jsem přejížděla přes vyřezávaný dubový stůl. Vivald vzal mámu za paži a táhl ji ke spoji obou altánů.
"Připravena paní Emílie? Je čas." A s těmito slovy mámu vystrčil do královského altánu, který měl vnitřní stranu plachet zvednutou takže fungoval jako jeviště. Nakukovala jsem skrze oddělovací plachtu, máma stála před davem hostů a přednášela z připraveného proslovu, v druhé ruce držela připravený obraz. Za zády se mi ozval naléhavý šuškot dvou hlasů. Napínala jsem uši abych zjistila o čem se tak napjatě baví. Vivald se zajíknul a vyrazil na jeviště zrovna ve chvíli kdy máma předávala obraz. Upnuly se na něj zraky všech lidí. Vivald zpanikařil a nahrnul se těsně ke králi a něco mu pošeptal do ucha. Král se zamračil přikývl a odešel s Vivaldem za Altán se závojem stráží za sebou. Dav ševelil jako podzimní listí. Královna se tvářila ještě přísněji než obvykle a Elis se s tázavým pohledem obracela na Sebastiana. Máma předala princezně obraz a zmizela v altánu pro organizátory. Šla jsem za ní. Nechápavě jsem se na ní podívala.
"Vivald se asi zbláznil. Přišel jsem nějaký chlap a něco tu řešily Vivald pak vylétnul přímo ke králi.
"Nevím zlatíčko co se děje, naší úlohu jsem splnily, půjdeme domů." Cestou k bráně jsem viděla že dav se stále neuklidnil a přísahala bych že jsem slyšela že někdo z nich řekl drak. To slovo zůstalo vyset ve vzduchu. Dýchala jsem ho po celou cestu domů. Doma jsem se natáhla ještě oblečená na postel. Přemýšlela jsem o Sebastianovi. Z těch stovek mužů, proč zrovna on? Proč to musí být někdo, koho nikdy nebudu moci mít? Snažila jsem se sama sobě namluvit že ten pocit který mi svírá útroby, je prostě jenom čistý zájem. Je to princ, už to je přeci logické, alespoň v dívčí mysli. Kdybych jen věděla, že tohle bude můj nejmenší problém.


Probudila mě moje vlastní bolest v krku, nemohla jsem ani polknout, natož vstát z postele, venku byla stále šero, kde ho tu a tam protnul paprsek vycházejícího slunce. Zavrtala jsem se hluboko do peřiny, a pomyslela na to že strávit včerejší chladnou noc jen v šatech byla bláhovost. Přemlouvala jsem se abych se zvedla a šla alespoň poprosit mamku o čaj. Musela jsem znovu usnout slunce už bylo vysoko na obloze i když ho zakrývala mračna, schylovalo se k pořádný průtrži mračen. Divila jsem se že mě máma nepřišla vzbudit, ale určitě ještě spí, nebo maluje. Zaradovala jsem se že bolest v krku už tolik necítím. Vlastně jsem se cítila o mnoho líp. Jak dlouho jsem asi spala? Sešla jsem po dřevěných skřípajících schodech. Nakoukla jsem ke stojanu. Nebyla tam, takže spí. Zalila jsem si horkou vodou čaj a vychutnávala jsem si ho plnými doušky. Udělala jsem mámě čaj a chtěla jsem jí ho přinést do ložnice. K mému překvapení nebyla ani tam. Vzhledem k tomu že byla sobota, na trh jít určitě taky nemohla. Rozum mi napověděl že bude určitě u nějaké z jejích kamarádek, nebo u sousedky. Vzala jsem si tedy její čaj a šla si prohlížet máminy starší obrazy, měla truhly plné obrazů a místnost, která měla být sklepem jich byla také plná. Vzala jsem si lucernu a hrnek s čajem a vydala jsem se do sklepení. Přesně jak jsem čekala byly všude po obvodu místnosti opřené obrazy různých velikostí, ty menší byly naskládané v bednách. Přisedla jsem si k jedné z beden a začala z ní vytahovat obraz po obraze a usrkávala jsem u toho čaj. Dostala jsem se až k obrazu muže v loveckém oblečení který jako by vypadl z oka princi. Udivilo mě to chvíli jsem otáčela obraz v rukách. Z rozjímání mě vytrhlo až silné zabušení na dveře. Zbrkle jsem se postavila zpátky na nohy a nechtíc jsem u toho vylila čaj. Nechala jsem to být a pospíchala jsem ke dveřím s domněním že to je určitě máma. Odendala jsem závoru, a otevřela dveře. Nikdo za nimi nebyl. Vyšla jsem tedy před dům a rozhlížela se na všechny stran. "Halo?" Nikdo neodpovídal, prázdnost ulic mi napověděla že je sobotní dopoledne. Rozrušeně jsem dveře zase zavřela. Při zavírání dveří jsem si všimla kousku pergamenu kterého průvan zavál dovnitř. Že by tu mámě někdo nechal vzkaz? Uhladila jsem pergamen, a ze slov které na něm byly kostrbatým písmem napsané se mi zvedl žaludek. Buď dnes při západu slunce u východního vstupu do krysí díry. Hrůza mi zatemnila oči.

Doporučuji-Aluska.org

Úžasné stránky jedné úžasné bytosti...

Snad jediné stránky které dlouhodobě upoutali moji pozornost, a to již asi pátým rokem.
 Alue, nebo také Aluška se zabývá velmi pestrými a zajímavými tématy z oblasti Andělská tématika, Duchové, démoni, Práce s energií, Vesmírné zákony, Paranormální jevy, Ufo, Mimozemské civilizace, Elementární bytosti, Zdraví, Fyziognomika, Ženské záležitosti, případně rodinné a osudové problémy
Zvířata.
Toto všechno je ještě mile umocněno zážitky ze života a zábavnými videii. Nesmím také zapomenout na poradnu kde velmi ochotně radí všem kteří mají nějaký problém, nebo jen potřebují povzbudit.

Stránky oslavily již 10. narozeniny!

Ze stránek vyzařuje klid a pohoda, ráda se na ně vracím, a to nejenom když si potřebuji vyjasnit některé problémy, nebo jen načerpat inspiraci a dobrou náladu. Ať už si jen potřebujete zjistit nějaké důležité informace, nebo se jen tak zasmát, Aluška je tu pro nás:-)

Nechtěla jsem aby měl moc článek informační hodnotu jelikož všechno důležité se dozvíte na Aluščiných stránkách Aluska.org. Článek jsem tedy pojala jako takovou osobní zkušenost, nejednou jsem totiž četla hanlivé články zaměřující se na diskreditacijejí práce, názor jsem si ale udělala sama, jako by měl každý z nás, Aluška odvedla skvělou práci, a myslím že za tu dobu pomohla již spoustě lidem.
I když mozek s některými informacemi nesouhlasí srdcem vím že její stránky jsou pro mě ty pravé:-)

pátek 4. září 2015

Cestujeme- Prachovské skály



Wikipedie pravý                 

Prachovské skály jsou skalní uskupení pískovcových útvarů různých tvarů, rozkládající se zhruba 5 až 7 km severozápadně od města Jičín, přírodní rezervace, součást CHKO Český ráj a oblíbený cíl turistů. Vznikly v období druhohor jako usazeniny na okraji moře.

Jsou zde archeologické nálezy dokazující, že lidé zde žili již v pravěku od doby kamenné. Celá oblast skal byla přírodní pevností slovanských kmenů, jen na několika místech doplněná valy. Uvnitř pak vznikala první sídliště.

V polovině 13. století zbudoval král Přemysl Otakar I. na jednom z čedičových vrcholů hrad Veliš a založil Velišské panství. O několik desítek let později se panství dostává do majetku Vartemberků a vznikají zde různé osady, koncem 15. století jsou zde jako majitelé uváděni Trčkové z Lípy. Na začátku 17. století majetek převzali Smiřičtí ze Smiřic, ovšem v roce 1625 panství převzali Valdštejnové a připojili jej k svému Frýdlantskému vévodství. Poté co bylo ve válkách panství rozvráceno, zanikly i osady ve skalách.
Nová etapa začíná v roce 1637, když panství získal plukovník Jindřich Šlik z hraběcího rodu Šliků s majetky v západních Čechách, který byl do panského stavu povýšen císařem Zikmundem. Rod Šliků vlastnil zdejší panství až do znárodnění v roce 1948.

Roku 1866 se v blízkosti skal odehrála jedna z bitev Prusko-rakouské války, kterou Prusové ač méně početní, vyhráli.

Od sklonku 19. století se skály staly cílem horolezců i turistů. V roce 1933 se staly státní přírodní rezervací.
V restitučním soudním řízení získala rodina Šliků v roce 1993 oblast zpět a začala zde provozovat služby související s cestovním ruchem. Návštěvnost veřejnosti je odhadována na 300 000 lidí ročně.

Skály byly zpopularizovány stejnojmennou písničkou Ivana Mládka.
Nyní jsou zde pro turisty vytvořeny dva prohlídkové okruhy. Turistická sezóna zde trvá od 1. dubna do konce října. Přístup do skal je zpoplatněn. Horolezci mají do skal přístup zdarma a mohou se pohybovat i mimo vyznačené cesty, musejí být ovšem členy ČHS anebo UIAA a toto členství musejí doložit při vstupu do skal. Ve skalách se nachází řada upravených, různě pojmenovaných vyhlídek. Uprostřed skalní oblasti se nalézá přírodní koupaliště Pelíšek.
Hrad Pařez - skalní hrad       

Na Prachovské skály jsem se chystala již delší dobu, a dočkala jsem se!:-) Na tomto místě jsem kdysi byla jako malá s maminkou na výletě, žel bohu si z toho nic nepamatuji takže jsem jela vlastně jako poprvé. Přímo na místě je snad všechno co potřebujete, od wc (které se samozřejmě platí, jako všechno ostatní) až po velkou restauraci a pár stánků a kiosků, docela jsem se divila že jsme nenarazila na obchod vietnamců, těch bylo na začátku Českého Švýcarska plno. Restauraci jsme samozřejmě navštívily, to bylo mé prvotní zklamání, ne že by vařily špatně, přítel si velmi šmakoval:-D, ale jestli jste vegetariáni a chcete se pořádně najíst a hranolky pro Vás nejsou tou správnou volbou tak máte smůlu, nevím jestli jsem tu smůlu měla právě já protože chod nebyl jako v klasické restauraci, ale jako ve školní jídelně, vyfasovali jste tác a na výběr bylo(výběr byl na školní jídelnu velký:-D) asi z 9ti jídel všechno české klasiky, od hovězího guláše až po svíčkovou a knedlo vepřo zelo, zachránil mě ten maličkatý salátek přesně jako ze školní jídelny, upřímně po prolezení asi 7km to byla jen slabá útěcha pro můj kručící žaludek, jinak na kase a u výdeje byly správné ženské žádné kakabusky, a tak jsem neměla sílu se ani já mračit. 

Jak to tak bývá jestli čekáte klid a odpočinek v lese, na to můžete zapomenout odevšad se ozývá vřískání uječených němců, sem tam se v křoviskách válí láhev, nebo plechovka, a pak ještě jednou ty němci (spíš německá mládež) která je značně nevychovaná (tady to není o moc lepší), na příkrých  skalních schodech jež jsme ještě s párem starších manželů pomaličku sešlapávali se naproti nám vyřítila banda německých spratků a vůbec je nenapadlo počkat až sejdeme, jelikož tam bylo jen jedno zábradlí, ne..prostě se pustily přímo naproti nám a normálně paní odstrčily od zábradlí (a to prosím vypadali docela slušně už starší kolem 17ti let!), no s paní jsme prohodily na pár nadávkách pro tu nevychovanou mládež a slezli jsme v klidu i zdravý zbytek.

Jinak vřele doporučuji, ale nejspíš někdy mimo sezonu (i když bych řekla že zrovna tam je sezona pořád:-D)

PS: omlouvám se za velké množství fotek:-D






A ještě jedna fotka kam jsem se nenápadně vetřela:-D

úterý 1. září 2015

Práce s kyvadlem



Kyvadlo se používá jako pomocník při získání odpovědí na dané otázky. V běžném životě však není většinou potřeba. Buď nebudete mít potřebu odpovědí, nebo je někdo ve Vašem okolí, kdo Vám odpovědět umí. Teprve v případě, že se nic takového nekoná, pak se kyvadlo dostává do popředí zájmu. Časem však člověk začne odpovědi znát dříve, než se projeví kyvadlo. Pak už je zase opět čas na odložení kyvadla, neboť se stává zastaralým nástrojem, jehož využití již není tak velké.
Co je to kyvadlo?

Význam kyvadla je mnohdy velmi přeceňován, ve většině případech se používání kyvadla jedná pouze o přechodné období, kdy člověk touží po komunikaci s někým neznámým, ale nadpozemským. Je to vlastně vyústění touhy patřit někam, cítit možnost návratu do míst, které jsou prolnuty bezpečím a láskou, do míst, kde není třeba prožívat trápení či strasti života.

Co to vlastně kyvadlo je? Je to cokoliv, co dokáže dostatečně jemně reagovat na každý sebemenší pohyb ruky. Je to něco, co nám dokáže odpovědi zobrazit formou pohybové energie. Kyvadlo je pouhý nástroj. Když člověk používá nějaký nástroj, pak časem opět začne toužit po jiném, kvalitnějším, rychlejším, které pro něj bude mít větší přínos.

Proto k tomu tak přistupujte. Kyvadlo je pouhý nástroj, který může být nahrazen nástroji jinými, efektivnějšími. To ale záleží na každém zvlášť. Kyvadlo je pouhý nástroj, který může být i zneužit, proto se vždy vyvarujte toho, aby vaše svědomí bylo zatíženo jakýmikoliv podobnými ústupky. Zachovejte si vždy čisté srdce. Nesnažte se ovlivňovat nikoho na jeho vlastní cestě, neboť tyto kroky jsou většinou krátkozraké a velmi rychle se vrátí na místo zrodu.

Práci s kyvadlem je nutné chápat jako dlouhodobou cestu. Představa mnoha lidí je, že stačí pouze vzít kyvadlo a dostanou odpověď například na tažená čísla ve Sportce a mohou si jít rovnou vyzvednout „první cenu“. Kyvadlo je spíše pomocníkem při rozhodování se z několika variant řešení.

Kyvadel je velké množství druhů a provedení od jehly na kusu nitě až po křišťál nebo drahokam. Při výběru je doporučeno poslouchat vlastní intuici. Jehla Vám odpoví stejně jako drahokam. Jde spíše o Váš pocit a vnitřní ztotožnění se s kyvadlem.
Jak používat kyvadlo

Kyvadlu je nutno pokládat jednoznačné otázky, na které je jednoznačná odpověď. Příklad chybně položené otázky je „Mám přijmout práci v dolech nebo v hutích?“. V tomto případě rozložte otázku na dvě samostatné a doporučuji i třetí otázku „Mám hledat třetí variantu zaměstnání?“.

Před zahájením hledání odpovědí je nutné pořádat kyvadlo o definování odpovědi „Ano“ a „Ne“. Položte jednu otázku s jednoznačnou odpovědí „Ano“ a druhou otázku s jednoznačnou odpovědí „Ne“.

Dále je třeba mít na paměti, že s postupem času se mohou způsoby odpovědí měnit. Občas doporučuji preventivní test odpovědí.
Práce s kyvadlem

Práce s kyvadlem je to samé, jako s někým mluvit. Něco jako hra na pravdu. Ptáte se, a odpovědí je buď ANO či NE. I v této hře je však nutné mít správného protihráče, který Vám nebude lhát či si z Vás nebude dělat legraci (ve smyslu dělat schválnosti). Pokud máme toho správného "protihráče" pak je třeba umět vnímat jeho odpovědi. Někdy slyším různé nedůvěřivce jak říkají - tobě se pohla ruka, to děláš ty atd. Samozřejmě! Jak by se jinak rozhýbalo kyvadlo, kdybych nepohnul rukou?

Proč se tak ale děje? Jak to vlastně celé funguje? Základem je nemít pro danou chvíli pohybový aparát ruky vůbec pod kontrolou. Jaká je tedy cesta příslušné informace:
Vyřkneme, nebo si myslíme otázku.
Příslušná bytost odpoví (potud je to jako mezi lidmi, ale my nejsme většinou schopni onu odpověď běžným způsobem zaznamenat)
Odpověď (Ano, Ne, Nevím, Nerozumím, Číslo atd.) jde do mozku, kde je pohybové centrum ruky
Ruka se pohne příslušným směrem
Oči zaregistrují pohyb a přenesou onen pohyb opět do mozku
V mozku se tento pohyb opět vyhodnotí, tentokráte pro nás do "čitelné" podoby

Přemýšlejme jak tedy na to: Pokud přijde odněkud informace do našeho mozku, pak proč by nešla rovnou do "překládacího" centra (1, 2 a 6). A tady se dostáváme k jedné zajímavé věci. Mnoho lidí samo říká že kyvadlu moc nevěří, neboť odpověď znají dříve, než se kyvadlo pohne a tak mají dojem, že se kyvadlo pohne podle nich!!! Vidíte tu zvláštní věc? Oni nedůvěřují kyvadlu, protože komunikují postupem 1,2 a 6 (což je postup, který si každý podvědomě přeje), nikoliv 1,2,3,4,5,6.

Většina z nás tak je schopna pracovat, ale ta nedůvěra není nic jiného, než nedůvěra ve vlastní schopnosti. Tímto způsobem přestalo mnoho lidí pracovat s kyvadlem, neboť jsou čím dál více přesvědčeni, že jejich vlastní znalost odpovědí je chybná. A tak začnou hledat jinou metodu, která by mohla zobrazit odpovědi, jež neznají předem.
Varování - než začnete pracovat!

Dovolím si v tuto chvíli pro varování jít k někomu jinému. Můj učitel a přítel Pavel Kutička myslím velmi jasně vysvětlil to, co se může stát když..

"… práce s kyvadlem může oprávněně v někom vzbudit nedůvěru. Už jste se setkali s někým, kdo Vám kyvadlem "vytestoval" úplné nesmysly? Není totiž žádnou zárukou úspěchu vzít do ruky kyvadlo a začít testovat. Je třeba být vyškolen a připraven učitelem, napojen na své Vyšší Já. Je spousta možností, odkud přicházejí informace, které se prostřednictvím kyvadla zobrazují.

To, že se kyvadlo pohybuje, je jenom projevem toho, že ruka terapeuta zachytila informaci a jemně se začala pohybovat. To je jev, který je znám i vědcům, takže na tom není nic záhadného ani čarodějného. Pokud tedy někdo testuje bez řádného vyškolení, mohou jeho informace přicházet z jeho podvědomí, vědomí, od tzv. ochránců, atp. Pak nejsou odpovědi vůbec spolehlivé.

Buďte si toho, prosím, vědomi, pokud třeba i sami zkoušíte, zda vám "bude kyvadlo fungovat." Setkávám se s lidmi, kteří kyvadlo používají, věří mu všechno (je to přeci KYVADLO a hýbe se jim, tudíž jim FUNGUJE). Pak hrozí spousta nedorozumění nebo i škod. Pokud někdo testuje nesprávně a říká své závěry ostatním, pak může opravdu ublížit. Hranice mezi pomáháním a škozením je hodně tenká a ostrá... "

Neberte prosím podobná slova na lehkou váhu. Vždy se jedná o někoho, kdo již má zkušenosti i s negativní stranou mince a mnohdy to zažil na vlastní kůži. Nikdy nemějte strach, ale RESPEKT k tomu co děláte, neboť sebemenší zásah může mít velké následky pro nás či okolí.

Jako další důvod nebezpečí vidím ve zneužívání kyvadla. Metoda práce s kyvadlem je založena na možnosti komunikovat s bytostmi, které nám celý život pomáhají, radí a jinak podporují v podstatě do této doby jednostrannou formou. Je mnoho léčitelů, kteří tuto metodu používají pro testování či ověřování svých diagnóz, pro mnoho lidí je tímto umožněno ověřovat si správnost jejich rozhodnutí. Tato metoda velmi často však zklame při vysoce zištných pohnutkách v lidském konání. Většinou se tyto negativní či sobecké záměry obrací dříve či později i proti nám samotným.
Dejte na zdravý rozum



Kyvadlo používejte s rozumem. Mnoho lidí jen slepě uvěřili kyvadlu a dělali věci, které mnohdy hraničí se zdravým rozumem. Doporučené je kombinovat práci s kyvadlem například s výkladem karet. Máte tak dvojí kontrolu a možnost „šlápnout vedle“ se minimalizuje.

zdroj:http://zivotni-energie.cz/

Jak to všechno začalo, aneb Liliana, a věk draků (2014)

Náhled do minulosti...

Na počátku všeho, celého příběhu i to jak se dostal na tyto stránky byl sen a vize o tom něco tvořit. Dlouho jsem bádala o čem bych tak měla psát. Inspirace přicházela a odcházela ve zmuchlaných stránkách. Když už jsem myslela že něco mám, přesvědčila jsem sama sebe že to není dost dobré, i když teď zpětně jsem si jistá že to bylo dobré. Vše co někdo stvoří pro druhé a hlavně pro sebe je dobré. Tato zkušenost mě naučila dvě věci. Za prvé, že vše co tvořím (nebo někdo tvoří) má hodnotu, i kdyby ta hodnota byla viditelná jen pro mě. Za druhé, člověk by se neměl do ničeho nutit, pokud ho to nebaví, neměl by to dělat, psát něco protože musím by pro mě byla noční můra, píšu protože chci a protože mě to baví.
A teď k samotnému příběhu. Na nějakou dobu jsem přestala psát úplně, neustálé zklamání že mi něco nevychází mi bralo energii a odhodlání. Můžu potvrdit že je pravda že štěstí k Vám přijde až když to nečekáte. Byla jsem rozhodnutá že psaní není pro mě. Pak se mi stalo něco co nastartovalo celý proces tvoření. Byl to sen, chtěla bych napsat obyčejný sen, ale není to pravda. Byl to sen který se zdál jako opravdový, a nebyl o mě. Ráno jsem se probudila a vše co jsem si zapamatovala jsem si sepsala na papír. Vznikla z toho moc hezká osnova. Najednou jsem byla zase šťastná, plná odhodlání, a to nejlepší plná fantazie a představ. Sedla jsem si k počítači a začala psát. Psala jsem celou noc, vznikl z toho surový příběh který můžete číst na těchto stránkách už v upravené verzi. Bylo to asi patnáct stránek surového textu. A proč jsem si byla jistá že to nebude stejné jako předtím? Protože tentokrát jsem nepsala, ale prožívala, všechny pocity, děj, prostředí. Ve všem je kousek ze mě, a z těch kteří tento příběh čtou. Každý dá mému příběhu vlastní plášť, vlastní kousek své fantazie. Pro mě je opravdu těžké být vůči hlavní hrdince nestranná, prožívám každý její krok, každou emoci kterou prožije. Její prostředí je pro mě svět kam se tak ráda vracím. Byla bych moc ráda kdyby byl i Váš. Chtěla bych ještě poděkovat prvnímu čtenáři který příběh čte (Ahoj Terezko:-D), mojí sestře. Oblíbila si hrdinku stejně jako já, podporuje mě abych psala dál a odhalovala tak krok po kroku další a další kousky Lilianina světa.
Dál děkuji všem kteří stránky navštíví, a ještě více těm kteří se na ně vrátí.

Literární ukázka- Liliana, věk draků Kapitola III.

Den Elisininy oslavy je tu. Nepřiznala bych to, ale nemohla jsem dospat. Ještě ani nesvítalo když jsem si na kamínkách vařila vodu na čaj. Portrét Elis byl hotový, byl tak krásný, mámě se dokonce povedla zachytit ta jiskra v oku která dělá člověka člověkem. Jako by byl živý. Ještě jednou jsem si pročetla harmonogram, oslava začíná, v podvečer, ale mi tam máme být už odpoledne. Netrpělivě jsem dopila čaj a snědla snídani a vyběhla jsem zpátky do pokoje abych si mohla připravit věci. Byla jsem plná zvědavosti a nedočkání. Pečlivě jsem si na sobě uhlazovala svoje bavlněné šaty, které mi s nemilým zjištěním až moc obepínaly postavu. Nedalo se nic dělat jiné jsem neměla. Ještě chvíli jsem koukala do zrcadla a přemýšlela jak bych si měla svázat vlasy. Nakonec jsem je nechala v copu. Šla jsem vzbudit mámu do její ložnice. Už stála u stolu a popíjela čaj, přitom si četla harmonogram. Slyšela mě přicházet po schodech a vzhlédla ke mě.
"Moc ti to sluší." A pyšně se na mě usmála. Přišla ke mě a začala mi rozplétat cop, vlasy co mi spadly do obličeje sepnula sponou. Šla jsem si do pokoje ještě pro náušnice. Cestou jsem se podívala ještě do zrcadla. Koukala na mě docela jiná dívka, jindy bledá tvář teď hořela ruměncem nadšení, vlasy mi teď v jemných vlnkách rámovaly obličej, a oči zářily jako prozářené sluncem. Když jsem sešla do haly máma už byla také převlečená. Zůstala jsem němě zírat. V jejích nádherných šatech v barvě smaragdů rozzářila místnost, byla jako šperk, sama sobě ozdobou. Balila zrovna obraz do plátýnka, aby se cestou nepoškodil.
"Mami to je nádhera, ani jsem nevěděla že nějaké takové šaty máš!" Pohladila jsem látku její sukně.
"Tvůj otec je měl moc rád, říkal že mu připomínají domov." Usmála se nad svojí vzpomínkou. Usmála jsem se taky, nad svojí představou jak jí to říká.
Čas ubíhal rychleji než bych čekala. Ozvalo se zaklepání, šla jsem otevřít. Byl to kočí který nás měl dovézt i s obrazem na oslavu. Byla jsem ráda že můžu sedět v kočáře, nedočkáním a teď i s narůstající nervozitou se mi klepala kolena. Máma vypadala naprosto klidně, dívala se před sebe a usmívala se. Já se rozhlížela na všechny strany, kočár byl krytý koženou plachtou, ale ani ta mě nezastavila abych sledovala obličeje lidí kteří se zaujetím sledovaly kočár. Cesta se zdála být nekonečná. Snažila jsem se krátit čas uhlazováním neviditelných záhybů na šatech a namotáváním si pramínků na prst.
"Už jsme tady." Řekl kočí a s trhnutím zastavil koně. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila. Lehce jsem zavrávorala. U královské brány do paláce zdobené výjevy chrabrých rytířů bojujících s různými příšerami, stála královská stráž. Způsobně jsem ukázali pozvánku, a na pokyn strážců prošly na nádvoří. Nečekala jsem že se bude oslava konat venku. Trochu mě to zklamalo, a udivilo venku bylo chladno a vlhko.
Za královskou hradbou to vypadalo úplně jinak než jsem si představovala. Všude se rozpínala zeleň až na malý plácek před hradem který byl vydlážděný. Rozhlížela jsem se po nádvoří které po stranách přecházelo do krásných zahrad, a musela uznat že i když je oslava venku nic neztratila na své pompéznosti. Královský altán zdobený girlandami a královským erbem pod kterým byl umístěné dřevěné bohatě zdobené křeslo pro krále a královnu a jejich dvě královské děti princeznu Elis a jejího staršího bratra prince Sebastiana následníka trůnu. Všude pobíhalo plno lidí, v chaotické davu nás vyhledal vysoký a štíhlý muž s orlím nosem, představil se jako Vivald hlavní iniciátor oslavy. Odvedl si mámu i s obrazem do bočního altánu. Máma mi ještě stačila říct že se mám bavit, a byla fuč i s Vivaldem. Nevím jak jsem se měla bavit ve zmatkujícím davu, tak jsem se snažila být něčím nápomocná, přidala jsem se ke skupině která rozmisťovala lavice po zahradě.
"Na pomocníka máte nějak moc hezké šaty." Ozval se něčí hlas který držel lavici těsně zamnou. Byl to nejspíš někdo kdo pracoval u koní, alespoň to by vysvětlovalo jeho zápach.
"Nechtěla jsem tu jen tak stát." Vypravila jsem ze sebe a pokusila se o úsměv. Dál jsem si hleděla toho aby mi lavice nevyklouzla z prstů.
"To byla vaše matka ta zrzka v zelených šatech?" Podkoní se nenechal lehko odbýt. Obrátila jsem oči v sloup a odsekla souhlas. Všechny lavice už byly na svých místech. Už se pomalu stmívalo. Šla jsem si tedy sednout na jednu z lavic a čekala co se bude dít, dav se pomalu uklidňoval a pracovníky a organizátory pomalu vystřídaly hosté. Žádného z těch lidí jsem neznala, ale museli být z okolních panství. Nově příchozí hosté se družily do skupinek a sluhové začali přinášet víno v křišťálových pohárcích, divila jsem se jak je možné že nic nerozlijí. Měli na táccích třeba deset pohárků. Se setměním začali sluhové zapalovat louče, musela jich být stovka aby osvětlila tak velký prostor. Litovala jsem že jsem si nevzala teplý plášť, nebo alespoň punčochy. Pohledem jsem se po stolech s bohatě naloženým občerstvením, hledala jsem svařené víno. Cestou za svařeným vínem jsem narazila na malé koláčky zdobené krémem, labužnicky jsem se do jednoho zakousla a vychutnávala tu ovocno- oříškovou chuť, když v tom do mě ze zadu někdo strčil, otočila jsem se výhružným pohledem a nosem od krému a už jsem chtěla začít lamentovat, v tom samém okamžiku jsem si uvědomila že je to princezna, poznala jsem ji podle mámina obrazu,spiklenecky se na mě usmála.
"Taky je ráda jím způsobem jako vy, můžu se po nich utlouct." a rozkošnicky si vzala koláček a strčila si ho do pusy jako já, taky jí zůstal krém na nose, musela jsem se smát. Smáli jsme se obě. Přiběhla k ní malá buclatá dáma načepýřená ve všech těch barevných látkách co dělali její šaty, jako papoušek a odvedla si princeznu na stupínek do altánu. Máma na mě zamávala z altánu vedle. Došla jsem do altánu, všude byly papíry a Vivald šíleně gestikuloval rukama a rozdával příkazy. Obraz už byl ve zlatem zdobeném rámu.
"Tak co holčičko bavila ses?" A pomáhala srovnávat papíry.
"Pomáhala jsem nosit lavice. Viděla jsem Elis."
"Princeznu Elis." Opravila mě máma a dál se věnovala papírům.
"Potřebuji aby jsi tohle odnesla princeznině vychovatelce, je to taková silnější dáma v barevných šatech." A strčila mi do ruky obálku. Koukala jsem že do královského frmolu dokonale zapadla. Šla jsem tedy do královského altánu najít princezninu vychovatelku. Odhrnula jsem plachtu, byla těžká musela jsem se skrčit abych prošla tím co jsem dokázala zvednout. Zvedla jsem oči a ztuhla jsem, přímo přede mnou stál dědic trůnu. Nemusela jsem ho znát, abych ho poznala, princ Sebastian seděl v dřevěném křesle a něco si vyprávěl se strážným který se tomu divoce smál až se polil vínem. Princ měl stejně blon vlasy jako jeho sestra, dlouhé na ramena je měl hladce sčesané dozadu. Stejně bystré modré oči, tvář měl ostře řezanou. Zmocnil se mě šílený pocit. Nedokázala bych jeho tvář popsat. Vypadal jako anděl. Teprve teď si mě všimnul.
"Potřebujete něco?" Teď se na mě zvědavě koukal i strážný. Nechtěla jsem mluvit, věděla jsem že bych začala koktat. Tak jsem je natáhla ruku s obálkou. Opatrně si jí ode mě převzal. Přečetl si to a souhlasně přikývnul.
"Já to Margaret předám." Skoro jsem z altánu utekla. Vzala jsem si víno z podnosu a jedním lokem ho vypila. V ten samí okamžik zazněl buben ohlašující příchod krále. Mámu jsem nikde neviděla tak jsem si stoupla do davu který stál před stupínkem. Davem se začal ozývat potlesk a v průvodu stráží jsem zahlédla krále. Tyčil se mezi všemi svou mohutností, ale ne tou z mnoha svátečních pochutin, ale tou která třímá těžký obouruční meč a zlehka jako pírkem s ním mává na bojišti. Vedle něj se nesla královna, s pýchou a přísností která stahovala její jinak krásný a vznešený obličej do podivné grimasy, v krásných šatech labutí barvy všívané zlatou nití a sladěnými šperky ze zlata a drahých kamenů, byla nepřehlédnutelná. Po tom co se dav na pokynutí královny, alespoň trochu ztišil pronesl král uvítací řeč. Na stupínek přišla i princezna s princem. Při pohledu na něj se mi stáhnul žaludek. Po uvítací řeči kdy každý s královské rodiny řekl pár vět na počest princezny dal král pokyn k zábavě. Hudba začala hrát a hosté se s halekáním přesunuli na taneční parket. S harmonogramu jsem si pamatovala že slavnostní předávání darů bude krátce před půlnocí. Musela jsem uznat že se tedy umí bavit. Sáhla jsem po dalším víně. Příjemně mě hřálo.
"Proč jste neřekla že jste Emiliina dcera?" Otočila jsem se po hlasu. Po zádech mi přejelo mrazení. Stál přede mnou princ a upíjel ze svého poháru.
"Vaše matka je dnes jeden z vážených hostů, i když tedy raději než s příslušníky královské rodiny tráví, pomáhám s organizací. Pro vás by se, ale v altánu také našlo místo, a nemusela by jste mrznout venku." Jazyk jsem měla příšerně zauzlovaný, ale něco jsem promluvit musela, nechtěla jsem aby si myslel že jsem němá, nebo neslušná.
"Děkuji, ale já jsem raději venku." A v tom mi došla strašná věc, a rychle jsem ještě vystřihla pukrle.
"Koukám že nelibost ke členům rodiny jste zdědila po ní." Zasmál se a popostrčil mě směrem k tančícím dvojicím. S hrůzou jsem se vzepjala na patách, neuměla jsem tančit, a už vůbec jsem nechtěla aby to právě on zjistil.
"Měla jsem příliš vína, určitě bych ty kroky zkazila." Stiskla jsem pevně pohárek.
"No, jak myslíte." A s těmito slovy se ztratil v davu.

Kde jsem když tu nejsem

A už je tu září...

Začíná moje nejoblíbenější roční období, choulení se při čaji a svíčkách u knížek a sledovat jak venku prší, a příroda se chystá ke spánku, i když s létem se loučí těžce.
Zrovna mám týden volna, tak mohu dohánět všechny resty, od malování ložnice až po psaní na stránky, posledních pár týdnů bylo velmi náročných a na psaní nebyla nálada, na víc jsem si chtěla užít poslední letní dny co to šlo a prakticky jsem byla pořád venku. Udělala jsem si radost a navštívila les a celý den jsem pochodovala po lese, člověk si vyčistí hlavu a načerpá inspiraci. Nevím jestli to zažívá ještě někdo, ale při procházkách přírodou mě občas přepadne pocit absolutního štěstí a klidu, cítím vůni rostlin, šumění listů a ptačích křídel, člověk se dostává pomalu do transu. Jeden z nápadů který se týkal stránek byl nový vzhled, věděla jsem že tento nebude natrvalo, jelikož jsem nafotila při poslední procházce spoustu fotek, chtěla jsem si udělat něco vlastního, něco co mi bude připomínat ten krásný pocit který jsem zažívala při toulkách lesem.

Dále jsem se dopracovala k pár dalším nápadům a chci kompletně přestěhovat celý svůj příběh Liliany na tyto stránky což nebude snadné jelikož je to asi jedenáct kapitol, spolu i s náhledem prvního článku který jsem napsala před tím než jsem začala Lilianu psát.

Pracovně se mi teď velmi daří a tato zkušenost (o které někdy napíšu) mě naplno přesvědčila že vizualizace a podvědomé formování konstruktivních myšlenek se vyplácí. (Za což jsem opravdu nesmírně vděčná)

Celkově bych svůj stav popsala tím že jsem šťastná a naplněná klidem. Doufám že mi tato nálada vydrží i přes zimu:-D

Doufám že se Vám daří stejně dobře, a do nového ročního období vstoupíte šťastní a vyrovnaní.

Ještě se podělím o jednu z fotek kterou jsem pořídila při toulkách lesem.

pondělí 31. srpna 2015

Křeččí update

Jak jsem se již zmiňovala v článku zde, narodilo se mé Vanilce pět malých žížalek, jelikož křečuldy celkem rychle rostou, chtěla jsem sepsat krátký update i s fotkami jak se vlastně mají.

Před pár dny našel nový domov chlapeček Eros, naštěstí mi tedy neodjel nikam daleko zůstává v rodině která bydlí poblíž. Včera mě potěšila zpráva s přiloženou fotkou jak zatím Erosek bydlí, těším se až pošlou další po vybavení klícky.

Ostatní holky a chlapeček zůstávají u mě, ještě chvilku zůstanou spolu a pak půjdou každý do své klícky. Holky jsou pometla neskutečný a sledovat jejich hry je zábava na celý den, jsou jako gumový míček věčně někde lítají a skáčou. Za to chlapeček (ještě jsem mu nedala jméno) je mazlítko uspaný, to co si holky prohrajou, on prospí. Mamka Vanilka nabrala na síle a už to není takový lehký pápeříčko co byla když jsem ji dostala. 

Jeden z kroků na který je teď zvykám je výběh na posteli, mrňata jsou ještě lekavý, a tak je postupně zvykám, naštěstí se ze všech šoků rychle proberou a zjistí že je to vlastně jenom další hra:-)

Sami můžete posoudit jak moc vyrostli, i když mají sotva polovinu ze svojí mámy.

Skořičík je nejfotogeničtější:-D



Maminka Vanilka
Holky rošťandy

Snad jediná klidná chvilka, jinak je nemožné je pořádně vyfotit:-)




čtvrtek 20. srpna 2015

Čakry



Slovo ČAKRA pochází ze sanskrtu a znamená kruh nebo kolo. Znamená také Slunce, které v Hinduismu symbolizuje boha Višnu, přezdívaného také "ten kdo je aktivní". Podle pověstí, jeho moc spočívá - tak jako moc Slunce, které vychází, dosáhne vrcholu a zase sestupuje - v "třech krocích", kterými měří svět. Když chceme porozumět významu čaker, potřebujeme na ně hledět v souvislosti s indickou civilizací a hinduizmem, který je nejstarší náboženství v Indii. Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají tento výraz pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat. Čakry nestojí samostatně, navzájem odděleny, naopak jsou propojeny sítí "kanálů", takže kvalita fungování jedné z čaker se nutně odrazí i na ostatních.

Čakry jsou energetická centra na těle, která slouží jako přijímací stanice, transformátory a rozdělovače energie (prány) různých frekvencí. Kromě toho také energii vyzařují do okolí. Některé staré (indické, tibetské a další) texty uvádějí, že na lidském těle je až 88 000 čaker, přičemž 7 je hlavních, asi 40 vedlejších a ostatní jsou menšího významu. Čakry většiny lidí mají obvykle průměr cca 10 cm, při duchovním rozvoji člověka se čakry rozšiřují, frekvence jejich vibrací se zvyšuje a i jejich barvy jsou jasnější a zářivější. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. v každé působí určité vibrace energie.

Tradičně se uvádí SEDM HLAVNÍCH ČAKER, umístěných nad sebou ve středu trupu. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Čakry jsou v neustálém otáčivém pohybu, který způsobuje, že energie je vtahována do nitra čaker. Čakry ve spodní polovině trupu se otáčejí pomaleji než ty v horní části a v hlavě.







• 1. čakra - kořenová, základní -MULADHARA – mezi konečníkem a genitáliemi
• 2. čakra – sexuální, sakrální – SVADHISTANA – v horní části kříže, na úrovni podbřišku
• 3. čakra – solární, pupeční – MANIPURA – dva prsty nad pupkem
• 4. čakra – srdeční – ANAHATA – uprostřed hrudi
• 5. čakra – krční – VIŠUDDHI – mezi krční jamkou a ohryzkem
• 6. čakra – čelní, třetí oko – prst nad kořenem nosu, ve středu mezi obočím
• 7. čakra – korunní – SAHASRÁRA – temeno hlavy, těsně nad hlavou







Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. Pozoruhodné je, že čakry, které se u muže otáčejí doprava (ve směru hodinových ručiček), se u ženy točí doleva a naopak. Směr otáčení se také mění od čakry k čakře. První - základní čakra muže se otáčí doprava (ženy doleva), druhá čakra muže doleva (ženy doprava), a tak dále. Pravotočivost a levotočivost čaker se střídají a tvarují muže a ženu rozdílným způsobem, což vede k doplňování energií v každé životní oblasti a k vyvážení jin a jang.
Někdy mohou být některé, většina, výjimečně všechny, čakry blokovány, což způsobuje, že životní energie nemůže volně proudit, u blokovaných čaker je jejich frekvence vibrací nízká a někdy až neznatelná.
Tyto blokace mohou být nejčastěji způsobeny strachem, zklamáním, napětím, šokem …
Tyto blokády lze uvolnit a čakry harmonizovat například tím, že čakry vystavíme vibracím energie takových frekvencí, na kterých harmonicky fungující čakra bez jakýchkoli blokád kmitá naprosto přirozeně - takovéto frekvence vibrací se nacházejí u léčivých kamenů - minerálů, éterických olejů, čistých zářivých barev, tónů, v energii REIKI apod…

Existuje mnoho způsobů, jak zjistit možnou blokaci jednotlivých čaker.
Nejjednodušší, spolehlivé a "snadno" proveditelné jsou asi tyto způsoby: kyvadlo, vycítění rukama a pozorování aury.
Pozorování aury však většinou není možné bez předchozího nácviku a tréninku a zatím ne každý dokáže auru vidět, i když tato dovednost je dána do vínku každému.
Podobné je to i s "osaháváním" čaker rukama, kdy můžeme cítit sílu proudící energie. Pracujeme-li s energií REIKI, je vnímání čaker snadnější.
Nejvhodnější a nejjednodušší je tedy použití kyvadla. Harmonická čakra způsobuje velké kruhy, opisovány ve směru otáčivého pohybu čakry, nad narušenou čakrou kyvadélko opisuje kruhy malé nebo dokonce žádné.
Jakmile přichází do čaker vibrace, které jsou čistší a jejich frekvence vyšší než ty stávající, rozkmitají se čakry rychleji a blokády postupně mizí. Když se při tomto procesu očišťování uvolňuje z blokád zadržovaná energie, vstoupí jejich obsahy ještě jednou do našeho vědomí. Tak můžeme znovu zažít pocity, kterými byly blokády způsobeny - různé naše strachy, hněv i bolesti, také mohou nastat na přechodnou dobu akutní fáze některých chronických nemocí. Ponechte těmto reakcím volný průběh, nezasahujte do nich a nezkoumejte je. Nepotlačujte ani smích ani slzy. Jakmile se však blokády odstraní a čakry zharmonizují, vrátí se nám hluboká radost ze života, uvolnění a jasnost.


Význam barev

Každá barva má vliv na naši psychiku, má svou jedinečnou vibraci, která promítá do našeho podvědomí emoce a nálady, jaké vyzařuje. Pomocí barev se můžeme uklidňovat, nabíjet energii, vylepšovat soustředění, zlepšit komunikaci a podvědomě vyjádřit své pocity.

Červená - barva první kořenové čakry. Dodává velké množství energie, aktivuje, zahřívá, probouzí životní energii. Pro vzle...tné povahy působí jako pevná půda pod nohama a podporuje, aby byly zrealizovány naše nápady a ideje. Podporuje imunitní systém.

Lidé s oblíbenou červenou barvou rádi šíří po okolí svoji srdečnost, upřímnost a touhu po spravedlnosti, ale můžou se také nechat unést k tvrdohlavému prosazování svých omezených názorů až k agresivitě. Ve feng shui je barvou slávy a hojnosti.

Oranžová - barva druhé čakry. Dodává životní radost a sílu, pohlcuje negativní energie. Je dobrá proti strachům, tiší pláč duše, léčí pocity nedůvěry a sebeúcty. Pomůže překonávat depresi a těžké životní okamžiky. Je to barva moudrosti.

Doplňuje sílu a chuť do života, podporuje kreativitu a tvůrčí schopnosti, posilňuje vitalitu, má vliv na sexualitu, vyvolává radost, optimismus, přidává dávku cílevědomosti.

Žlutá - barva třetí čakry slunečního pleteně (solar). Je veselá, živá, pronikavá a projasňující. Učí nás zdravému sebeprosazení, asertivitě, umět vyjádřit svůj vlastní názor a nemít výčitky svědomí. Léčí orgány trávicího traktu. Podporuje intuici a tvořivost.

Uklidňuje naše city,emoce,dodává nám chuť do života, posiluje fyzickou sílu. Má příznivý vliv na výsledek naší snahy. V severní Evropě je barvou zrady a nevěry nebo zbabělosti , v buddhismu je symbolem odříkání a pokory.

Zelená - barva čtvrté srdeční čakry. Uklidňuje a harmonizuje nervovou soustavu. Je barvou přírody, rovnováhy, klidu a naděje. Podporuje vnímání krásy, má vliv na city, zlepšuje lidské vztahy, má vliv na plodnost. Působí uklidňujícím dojmem a pohled na zelenou barvu napomáhá regeneraci a načerpání nové síly. Lidé mající rádi tuto barvu budou více ochotní rozdávat lásku a pomáhat motivovat ostatní. Učí nás umět se odevzdat.

Je znakem přírody, pro Kelty byla barvou ostrova blahoslavených, kam putovaly po smrti duše. Je barvou prosperity.

Modrá - barva páté komunikační čakry. Je to hlavní barva sebevyjádření ve všech oblastech. Je výborné ji používat při problémech v komunikaci a sdělování. Uvolňuje mysl, aby se mohla otevřít intuici, propojuje srdce a rozum. Uklidňuje, uvolňuje a čistí

Světle modrá - přispívá ke vzájemné komunikaci, napomáhá k lepšímu vyjadřování, tvořivosti a pravdivosti.

Tmavě modrá - ovlivňuje naší psychiku, podporuje logické myšlení, působí na intuici.

Tyrkysová - spojuje blahodárné účinky modré a zelené a tím nás očišťuje a zároveň posiluje. Má uklidňující účinky na tělo i duši. Podporuje naše sebevědomí, fantazii a intuici.

Indigo - barva šesté čakry - třetí oko. Napomáhá ke klidu a harmonii, vyrovnanosti, mírumilovnosti a víře. Je znakem duchovního probuzení, vnitřního procesu přeměny a nadsmyslového vnímání.
Barva rozumu a míru, symbolizuje nekonečnost a prázdnotu, pro staré Řeky a Římany byla barvou Venuše a lásky,znamená okultní ochranu.

Fialová - barva sedmé korunní čakry. Mystická, éterická barva, která je symbolem spirituality, duchovna, jasnozřivosti, ale i srdečnosti. Přináší inspiraci, pokoru, idealismus a napomáhá meditacím, hypnóze. Zklidňuje hyperaktivní děti. Značí soulad s vyššími sférami, nadsmyslové vnímání. Podporuje intuici, kreativitu. Fialová a červená zvyšují psychickou agresivitu. Ve feng shui je barvou úspěchu a bohatství.

Růžová - Symbol něhy, jemnosti, laskavého přístupu, romantické a čisté lásky. Zároveň evokuje naivitu a také nezralost, infantilnost. Je označována jako barva srdce a obsahuje jemnější kvality červené. Napomáhá uzdravování vztahů a konfliktů, zahaluje do aury harmonie, krásy a lásky.

HNĚDÁ - zemitá barva, dodává klidnou, stálou energii a stabilitu. Pomáhá k dokončování věcí a úkolů. Je barvou zdravého rozumu, trpělivosti a spolehlivosti, schopnosti stát nohama pevně na zemi. Připoutává nás k realitě, vliv na rozhodování. Značí moudro přírody, symbolizuje pokušení.

Černá - barva ochranná, ale jen do určité míry. Pohlcuje energii, symbolizuje tajemno, mystiku a smutek. Její přílišné použití uzavírá čakry, odebírá energii z těla, kterou se pak snažíme získat někde jinde, vede ke stavům sklíčenosti. V kombinaci s bílou tvoří celek složený z protikladů (jin a jang). Zvláštní obliba v této barvě může znamenat zvýšenou citlivost a tajnůstkaření.

U hinduistů je symbolem času, pro staré Egypťany značí znovuzrození, ve Španělsku je barvou svátečních příležitostí, v západní civilizaci barvou smutku.

Bílá - Je barvou čistoty, jasnosti a nevinnosti, perfekcionismu, také symbolizuje konec. Stabilizuje a posiluje, napomáhá přemýšlení. Očisťuje celou energetickou soustavu, neboť vzniká smícháním všech barev spektra. Umocňuje působení barvy, s níž je používána, zvětšuje prostor.

V západní kultuře je barvou nevinnosti a přirozenosti, v orientu symbolizuje smutek, pro Tibeťany je barvou hory Meru, která je středem světa a symbolizuje poznání, pochopení a vědění, znázorňuje konec a začátek něčeho nového, má zahánět zlé duchy.

Stříbrná - symbolizuje hojnost, romantiku, naději ale také smutek. Tato barva je často oblíbená ve směsi s jinými barvami. Avšak lidé, kteří si oblíbili stříbrnou, jsou plni velkých ideálů, ale většinou jsou nepraktičtí při jejich uskutečňování. Tito lidé často ztrácejí motivaci a stávají se z nich spíše snílci než lidé činu. Získají-li ale motivaci a naleznou přitom myšlenku, která jim za to stojí, mohou dosáhnout značného pokroku. Stříbrná rovněž pomáhá odhalit a uplatnit tvůrčí představivost a vrozenou intuici.



Zdroj: http://www.nakridlechandelu.cz/

Cestujeme- Německo, Oybin

Wikipedie pravý                                            
První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu.

V roce 1429 odolal i útoku husitů.
Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.
Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).                          

Oybin bylo mé první místo navštívené za hranicemi ČR, i když je hned u hranic, a zmíním hlavně to že jsme šli od Cvikova pěšky...bez GPS, bez mapy, jen podle cedulí..Dokážete si asi představit jak to vypadalo, po hodinách bloudění kdesi v lesích jsme konečně narazily na prvního člověka který nás po dlouhém dorozumívání, konečně poslal správným směrem. Samotná cesta trvá cca čtyři hodiny když jste opravdu rychlí, to mi jsme i s blouděním dorazily do města asi tak po šesti hodinách. Město je opravdu nádherné, čisté, a i přes cestovní ruch docela klidné. Myslím že v tom by si měla vzít ČR příklad (vždy jsem obdivovala německé trávníky, mají je všude tak krásně upravené a zelené:-D), jelikož jsme dorazily celkem pozdě nezbývalo nám už moc dorazit až k místnímu času, a tak jsme se alespoň procházeli po městě, a obdivovali jaká tu celkově panuje jiná mentalita, lidé se na vás usmívali, nedělal problém poradit, i přes jazykovou bariéru. Celkově jsem byla nadšená a doufám že se mi do Německa někdy zase podaří dostat.:-)


Literární ukázka- Mechanické kolečko

Otevřela oči, tvrdá zem ji tlačila do zad. Usilovně vzpomínala co se stalo, místo odpovědí jí hlavu naplňovala tma. Zkusila pohnout prstem, rukou jí proběhlo zašimrání. Její oči zaostřily na slabý zdroj světla, v hlavě ucítila chvění. Pohladila rukama zem na níž ležela, byla chladná a kovová ruce nahmataly hrany. Neležela na zemi. Chytla se hran a snažila se zvednout, jejími zády se ozvalo zaskřípání. Pohnula se však jen o kousek. Poznáním že tedy neleží na zemi, zkusila přehodit nohy přes chladný okraj. Nohy se s tichým zaskřípáním ohnuly přes okraj. Tělem jí projela vlna lehkého zavibrování. Hlava jí vířila radostí z tohoto malého úspěchu. Stále ale jako by její tělo zapomnělo co má dělat dál. Hlavu furt zaplňovala temnota, temnota zaplňovala všechny kouty její mysli jako by byla slepá. Náhle ucítila že světlo zasvítilo prudčeji. Uslyšela za zády kroky, pak ucítila letmý dotyk na zádech. Tělem jí projelo zavibrování ještě silnější. Ruce se dotkly krku a zatlačily na malý vystouplý hrbolek. V zádech ucítila vánek. Ruce otevřeli skříňku jež měla na zádech, a vložily malé mechanické kolečko. Náhle mou hlavou projelo ostré světlo, a barevné, živé obrazy pohltily mou mysl. Najednou jsem věděla kdo jsem a co tu dělám.

středa 19. srpna 2015

Zdravý a krása- Kokosový olej

Já jakožto milovník všeho kokosového jsem neváhala a před necelým půl rokem jsem si pořídila kokosový olej (samozřejmě doteď, nemám furt ten jeden co jsem si koupila:-D). Kupovala jsem ho s tím že ho budu používat jako masku na vlasy, jelikož jsem se dočetla že celkově regeneruje a pečuje o vlasy a vlasovou pokožku a kůži zároveň. O tom že bych ho někdy použila na vaření mě ani nenapadlo, což byla opravdu velká chyba. I přes to že jsem z kokosového oleje nevařila mi celá sklenice od Khadi 270ml vydržela zhruba na měsíc (vlasové zábaly každý týden+ oil pulling+všemožné natírání všech možných míst:-D). Je třeba zmínit že kokosový olej tuhne při teplotě cca 25 stupňů, mě se tedy lépe nanáší v tekutém stavu.

Účinky: Obnovuje proteinovou strukturu narušených vlasů. Dodává vlasům elasticitu a předchází jejich poškození. Omlazuje a vyživuje suchou a stárnoucí pleť, chladí zanícenou pokožku. Regeneruje pokožku spálenou sluncem, lehká poranění a popraskané rty. Zjemňuje a vyživuje suché ruce a chodidla.  A na čem závisí jeho téměř dokonalé účinky? Na obsahu vysoké koncentrace  mastných kyselin laurové a myristové.

No a jelikož jsem se přeci jen dostala k tomu že z něho i vařím, mohu jen jen doporučit na pečení. Všude kde by jste jinak přidávali máslo, nebo jiné tuky. Úžasná vůně, i chuť, proto na něm smažím základ na čínu a kari.

Keltské rituály



Rituály

O rituálech keltského náboženství se nám zachovalo jen velmi málo informací. Můžeme se však leccos dohadovat. V základě můžeme rituály rozdělit do několika skupin. Jsou to především rituály prováděné při sezónních oslavách. Pak víme něco málo o přechodových rituálech (ty jsou spojené se změnami v životě člověka - často se jim říká také iniciační rituály, což však tuto skupinu plně nepopisuje, patří sem totiž i rituály spojené se smrtí). Známe ještě některé věštebné rituály, léčebné rituály, a jsou i náznaky existence rituálů, které se nedají zařadit ani do jedné z těchto skupin.

Sezónní rituály

Známe čtyři hlavní slavnosti keltského roku (nebudu je zde rozebírat, podívejte se případně na analysu kalendáře z Coligny, o kterém možná něco někdy napíši): Samhain (začátek roku, v současném kalendáři 1. listopad), Imbolc (1. nebo 2. únor), Beltane (1. květen), a Lughnasad (1. srpen). Je jisté, že součástí těchto slavností byly rituály, ale víme o nich jen velmi málo.

Samhain

Samhain je „keltským Novým rokem". Rituály, které byly prováděny v tento den (nebo tyto dny), měly pravděpodobně ochranný charakter, neboť bariéra mezi tímto a Jiným světem byla v tuto dobu tenká, a pravděpodobně také vzpomínaly na mrtvé. Slavnost je známa již z dávného keltského světa, kde se nazývala „trinoux Samonis" nebo „tritinoux Samonis" - v podstatě „tři noci léta". Nemyslelo se tím zřejmě, že jsou v létě, ale že jde o poslední tři noci léta.

Imbolc

O těchto rituálech nevíme skoro nic. Víme jen, že svátek se nazýval i Eumelc (v podstatě první dojení), takže pravděpodobně zahrnoval rituály, které měly něco společného s mlékem.

Beltane

O těchto rituálech se také moc neví. Slavnost měla co do činění s ohněm a vypadá to, že existovala už ve staré Galii (překlad jejího názvu zní „Belův oheň" - Belenos byl jedním z galských bohů spojovaných s Apollonem a byl pravděpodobně variantou „Syna Matky", tj. synem bohyně spodní říše, který je spjat s ohněm). Jedním z rituálů, o kterých víme, bylo provádění zvířat (především krav) mezi dvěma ohni. Byl to zřejmě očistný rituál. Pozůstatky keltských ohňových rituálů v některých částech Evropy stále existují - například hořící kola kutálená z kopce u jedné německé vesnice.

Lughnasad

Slavnost Lughnasad je ověřena jen v Irsku. Byla to pravděpodobně slavnost sklizně, a rituály se točily kolem sňatku bohyně Země s Lughem. Pravděpodobně při nich bylo hodně soutěží dovednosti a síly.


Přechodové rituály

Přechodové rituály tvoří velkou skupinu rituálů, o nichž víme málo, ale můžeme se o jejich existenci dohadovat: od rituálu udělení jména přes různé iniciační rituály až k dosažení dospělosti; do této kategorie spadají také královské inaugurační rituály i rituály spjaté se smrtí.

Udělení jména

Z různých zdrojů se dá hádat, že existoval rituál, v kterém bylo dítě přijato do komunity „lidí". Můžeme to vidět například v Mabinogionu, kde musí být Llewova matka donucena úskokem k tomu, aby mu dala jméno - až poté (a po třech dalších „iniciacích") se stává mužem. Na existenci tohoto rituálu však můžeme usuzovat i podle toho, že na keltských hřbitovech obvykle nenacházíme kojence a batolata - nejmladším jedincům je 3 - 4 roky, což přibližně odpovídá době, ve které začínají mluvit.

Další přechodové rituály v dětství

Z Mabinogionu můžeme odhadnout, že před uznáním dospělosti existovaly ještě další iniciační rituály. Známe náznaky těchto rituálů pro muže, ale pravděpodobně existovaly nějaké podobné i pro ženy. Těmito dalšími iniciacemi šlechticů (jako je Llew) jsou iniciace spjatá se zbraněmi (viz paralela v Cuchullinově dětství) a s manželstvím (i zde existuje paralela v báji o Cuchullinovi, když mu není dovoleno vzít si Emer, aniž projde zvláštním tréninkem, „iniciací", se slavnou Scathach - tato iniciace je především sexuální a je při ní počat jeho syn).

Přijímací rituály do spolku bojovníků

Náznaky těchto rituálů můžeme zahlédnout ve Finnově příběhu, kde je přijetí do Fianny podmíněno úspěšným splněním testu s mnoha ritualistickými prvky. Vzhledem k tomu, že podobné spolky bojovníků jako Fianna pravděpodobně existovaly i ve staré Galii (viz Gaesaté), existovaly i podobné přijímací rituály.

Královská iniciace

O královské iniciaci máme pravděpodobně nejvíce informací mezi všemi rituály keltského náboženství. Tento rituál se ovšem mění podle místa i doby. Inaugurační ceremonie v dávné Galii měla spočívat v tom, že byl budoucí král pozdvižen stoje na štítě. Královské rituály v Taře však vyžadovaly, aby budoucí král spal s bohyní svrchovanosti (podle Giralda Cambrensis, který tvrdí, že takový ceremoniál viděl v Connachtu, to znamenalo, že se král spojil s bílou kobylou, ta byla poražena, budoucí král se pak „vykoupal" v kádi, kam dali její maso a krev, které pak uvařili a přítomní lidé kobylu snědli) a splnil zkoušku vstoupením na Lia Fail. V království Dalriada královský ceremoniál mimo jiné pravděpodobně zahrnoval, aby budoucí král vložil nohu do „šlápoty".

Rituály smrti

Spolu s vlastním pochováním mrtvého těla (ať již uložením do země, spálením nebo jakýmkoli jiným způsobem) existovaly i další archeologicky doložené rituály, které jsou spjaty se smrtí. Skoro vždy zahrnovaly velkou hostinu v místě hřbitova, ze které stále můžeme objevit nejrůznější zvířecí kosti, a jejíž součástí byl kus masa a nádoba s nápojem pro mrtvého - nejčastěji pravděpodobně pivo nebo podobný nápoj, ale někdy i víno, zvláště pro ty bohatší. Do hrobu byly navíc vkládány další předměty, které ukazují na jistý rituální proces. Je to vidět zvláště v některých částech keltského osídlení v určitých dobách, kdy jsou například předměty vkládáné do hrobu záměrně zničeny (často se používá výraz „rituálně zabity").


Veštebné rituály

Věštebné rituály jsou další velkou skupinou známých keltských rituálů. Většinu z nich již nelze rekonstruovat, víme jen, že druidové předvídali budoucnost z letu ptáků a podobných věcí.

Obětní rituály

V historických pramenech je zmínka o tom, že druidové předvídali budoucnost z obětí. K tomuto účelu zabili zvíře (nebo v případě obzvláštní důležitosti i člověka), a předpovídali z jeho smrtelných křečí.

Býčí spánek („Tarb fess")

Irský Tarb fess („býčí spánek") je dalším známým věštebným rituálem, při němž se faith (vates) přejedl masem čerstvě zabitého býka (obvykle s žlutou kůží) a pak si ustlal k spánku na kůži z téhož býka. Během spánku pak měl věštecký sen.


Léčebné rituály

Známé léčebné rituály již byly zmíněny ve spojitosti s posvátnými prameny. Keltové zjevně vodě přisuzovali velké léčivé síly - a dokonce sílu znovuzrození. Příslušné náznaky vidíme v již citované pasáži z Cath Maige Tuired, právě tak jako v „kotlíku znovuzrození" (grálu Artušovské tradice) i v archeologických nálezech modelů částí lidského těla v prameništi Seiny. Rituály jako ponoření do „posvátné" vody nebo oběť modelu nemocné části těla byly zjevně léčebné (ačkoli Keltové prováděli chirurgické zákroky, dokonce i trepanaci lebky). Známe také „léčivé" zaříkávání, které prý použil Miach, syn Diana Cechta, aby vyléčil zraněnou paži Nuady, dé danaannského krále, které zní: „kloub ke kloubu, šlacha ke šlaše".


Magické rituály

Poslední celkou skupinou rituálů jsou ty, které nazývám „magické", protože pro ně neznám lepší název. Vaše návrhy na jejich výstižnější pojmenování jsou vítány.

Rituály sbírání rostlin

První typ rituálu z této skupiny uvádí Plinius starší ve své Historia Naturalis, kde se mimo jiné zmiňuje o léčivých rostlinách používaných druidy a o tom, jak jsou sbírány. Odtud pochází známá historka o jmelí, a odtud také pramení úvaha o tom, že druidové se oblékali do bílého (o čemž já sám silně pochybuji). Plinius popisuje, jak druid provlékne pravou ruku levým rukávem svého šatu a uřízne zlatým srpem jmelí, které zachytí do bílé látky. Popisuje také rituály sběru některých dalších rostlin, které například zahrnují skákání na jedné noze proti směru hodinových ručiček kolem sbírané rostliny.

Požehnání a prokletí

Do této skupiny patří také rituály požehnání a prokletí, jimiž se vzývá bůh, aby něco udělal někomu dalšímu. Žehnání a kletby byly obvykle vyrývány do trvanlivého materiálu (například na olověné desky), který se někde uložil. Jsou na nich občas dost pěkné kletby.


Další rituály

Do této skupiny spadají rituály, které nejde dost dobře zařadit do některé z předchozích skupin.

Snímání střechy chrámu

Známe každoroční rituál druidek z jednoho francouzského ostrova, při němž během jediného dne snímaly střechu z celého svého chrámu a ihned pokládaly střechu novou. Pokud některá druidka upustila kus přenášené střešní krytiny, ostatní dotyčnou roztrhaly na kusy. Zdá se, že každá druidka se snažila způsobit, aby jiná (nebo ta, která byla předem vybrána) kus střechy upustila.

Obětování

Na mnoha posvátných místech víme o ukládání předmětů, které můžeme nazvat „rituálními poklady". Při jejich ukládání byly jistě prováděny určité rituály, které někdy zahrnovaly i záměrné ničení obětovaných předmětů.

Lidské oběti a trojitá smrt

Nakonec jsem se dostal k lidským obětem, které (jak jsme již viděli u rituálu snímání střechy chrámu, který asi takovou oběť zahrnoval) měly zajisté ritualistické prvky. O rituálech spjatých s lidskými obětmi toho moc nevíme, ale známe alespoň jeden rituál, který lze rekonstruovat: takzvanou „trojitou smrt". Znamená to, že oběť umírá najednou ze tří příčin. Archeologickým dokladem je případ Lindowského muže, nalezeného v rašeliništi Lindow Moss v Británii, který byl takto zabit. Pokud lze průběh rituálu rekonstruovat, byl Lindowský muž udeřen do hlavy (pravděpodobně sekerou), ale ne tak silně, aby ihned zemřel. Poté byl škrcen smyčkou, ale tak, aby ani to nezpůsobilo okamžitou smrt. Po těchto dvou „zabitích" byl prevděpodobně tváří dolů a v bezvědomí vhozen do bažiny, takže se také utopil. Zemřel tedy „trojitou smrtí". Podobný způsob smrti ze třech současných důvodů se traduje například o Merlinovi a o jihoskotském „moudrém muži", bardovi nebo druidovi Lailokenovi, který prý spadl z útesu na kůl v řece, takže zemřel pádem, kůlem a utopením. Tato spojitost vedla některé badatele k předpokladu, že v případě Lindowského muže jsme nalezli „druidského prince". Je pozoruhodné, že trojitá smrt může být pokládána za smrt ve všech „říších", uvedených výše. Horní říši (obloha, vzduch) odpovídá pád Lailokena a uškrcení Lindowského muže, střední říši (země) odpovídá kůl na který Lailoken dopadne a úder sekerou u Lindowského muže, a spojení se spodní říší (voda) je zcela zjevné.

Lov hlav

Tato zvyklost je mnohokrát dokládána ve zprávách dávných historiků, v irských bájích i v archeologických nálezech. Jistě měla rituální význam.

zdroj: http://www.taxoft.cz/


úterý 18. srpna 2015

Literární ukázka- Zlatá klec

Seděla tiše před zrcadlem. Ze zlatem rámovaného a zdobeného zrcadla jí pozoroval pár jasně modrých posmutnělých očí. Vzala do ruky kartáč a jemně s ním projížděla své zlaté dlouhé vlasy. Slunce zářilo skrze malé okénko a dopadalo na zlatem zdobený nábytek, zlatou postel, truhlu a křesílko. Vstala a vyhlédla z okna, výhled vyplňoval rozlehlý les a bohaté zahrady zámku. Představovala si jak se její bosé nohy dotýkají trávy a kapičky rosy jí ulpívají na chodidlech. Zavřela oči a nechala se prozářit slunečními paprsky. Dveře od pokoje zaskřípaly. Vešel vysoký a pohledný muž. Postavil se za dívku a položil jí ruce na ramena. Otočila se k němu s němou prosbou. On jako by dokázal číst její myšlenky, zamračil svou tvář a odešel. Rozloučením bylo hlasité prásknutí dveřmi. Opřela se čelem o rám okna. Po tváři jí skanula slza v barvě zlata. Setřela ji a rozhlédla se po pokoji. V rohu stálá zlatem zdobená váza a v ní tři zlaté růže. Kráčela podél stěny a prsty hladila tapetu. Potichu došla ke dveřím. A dotkla se kliky bylo zavřeno. Vrátila se zpátky k oknu. Slunce se odráželo od hladiny průzračného jezera na kterým pluly labutě. Jaká mají krásná bílá křídla. Dívka se vyklonila z okna a sedla si na římsu. Jaké by to bylo létat jako oni? Natáhla ruce a vzlétla. V dálce proti slunci jste mohli zahlédnout lesklé zlaté peří letící labutě.

Najdi svoje poslání



Vše tvořené potřebuje inspiraci a motivaci...


Proto jsem se rozhodla na lehce motivační článek o psaní a jiném tvoření. Možná stejně jako když jsem byla na začátku já, jste měli pocit že pokaždé když začnete tvořit, po nějaké době s tím přestanete, a důvod? Možná si myslíte že to nemá cenu protože už jsou lidé kteří píšou, malují, skládají, hrají (...) lépe než vy. Tak jsem to měla já. Naučila jsem se že je to špatný přístup, nikdo na světě nikdy nebude jako vy a vaše tvorba, nesrovnávejte se s ostatními, ale srovnávejte se se svým starým já. Najednou zjistíte a uděláte si nezkreslený pohled na to co jste již dokázali. Možná jste to prostě jenom zkusily. A to je právě ono! Už nejste osoba která přemýšlí o tom jak by mohla psát, ale osoba která píše. Nekoukejte na to že někteří už píší knížky, nebo mají úspěšnější web atd.


Každý máme nějaké sny, ale naše logické myšlení nám vždy do vědomí postaví nějakou překážku, co by, kdyby.


To je jeden z prvních kroků, opustit od této překážky a začít na sobě a svých snech pracovat. Není to jednoduchá cesta, ale stojí za to. A pak vlastně zjistíte že vaším cílem není se dostat mermomocí do cíle, ale vychutnávat si tu cestu pokroku.


Zjistíte že vlastně není důležité jestli jste úspěšně dokončily "misi", ale to že jste vůbec nalezli odvahu začít si své sny plnit.


Proto na Vás apeluji staňte se draky a pečujte o své dračí vajíčko, na dlouhé cestě zjistíte že se z něj stal malý dráček, bude trvat ještě mnoho času než se z něj stane velký a silný drak, ale jestli to nezkusíte nebudete mít ani to vajíčko :-)


neděle 16. srpna 2015

Moje vlasová cesta

Vlasy jsou prý korunkou krásy...

Já jsem vlasy vlastně neměla nikdy dlouhé v dětství jsem chodila ostříhaná "na hříbka", po té jsem si je nechávala na podkovu nebo mikáda, jen málokdy mi dorostly dál než na ramena, a to nepočítám věčné barvení, odbarvování a zase barvení, kulmování, žehlení fénování..no prostě si dokážete asi představit v jakém stavu byli asi moje vlasy...


Když už mě chytla mánie že si je nechám narůst, to bylo myslím před čtyřmi lety vydrželo mi to rok, vlasy jsem měla lehce nad lopatky, ale jelikož jsem si je pořád barvila (i když už jsem to střídala s hennou), konečky jsem měla v tak hrozném stavu že se mi furt lámali a vlasy stejně nerostly dál, takže jsem vzala nůžky do ruky s rozhodnutím že teď je to naposled. Vlasy jsem si ostříhala opravdu na krátko, na hodně krátké mikádo, ale opravdu pekelně krátké, vlasy jsem si naposled obarvila na hnědo abych neřešila odrosty (což stejně nevyšlo jelikož moje poslední barva byla zrzavá ještě umocněná hennou takže mi to hezky vylezlo:-D). Už jsem si ani nepamatovala jakou vlastně mám přírodní barvu vlasů. Vyhodila žehličky na vlasy a fén, všechny laky a různé serepetičky co jsem měla na to aby moje zničené vlasy vypadala jako zdravé, ale všichni víme že to vlastně vlasy ničí úplně stejně. Uplynuly tři roky od mého posledního epického oškubání, naučila jsem se spoustu věcí o vlasech a jejich péči a používala jsem /a používám dál jen pomocníky jako kokosový olej, amarantový olej, olivový olej a směs olejů od Khadi. Používám jen šetrné šampony a kondicionery s přírodními složkami značky Alverde, nebo Khadi a jiné. Vlasy jsem si stihla v průběhu těch tří let párkrát zastřihnout abych ulevila konečkům, vždy střihnu tak o deset cm, naposledy před třemi dny. A chystám se použít Bioaquanol H, U.
Samozřejmě tomu napomohla změna celého životního stylu a stravování. o kterém se rozepíšu někdy příště.

K barvám už jsem se nevrátila a ani nehodlám, myslím že je to zbytečné, nejvíc člověku sluší jeho přirozená barva, navíc vlasy krásně zhoustly a já jsem sama se sebou spokojená a už se opravdu těším až mi vlasy odrostou úplně, i když vím že to bude běh na hodně dlouhou trať.


Před zástřihem Srpen 2015 (foceno mobilem)

Po zástřihu (Po ránu:-D)

Odrosty, konečně jde vidět moje přírodní barva, takhle na světle vypadá jako klasická myší šeď, samozřejmě za různých světelných podmínek mají vlasy jinou barvu, občas se zdají tmavě hnědé, někdy zlatavé a někdy světle hnědé:-), jinak musím zmínit že jako malá jsem měla vlasy špinavý blond:-)


Odrosty v délkách







Moje inspirace- Hudba

Článek s podnadpisem DOPORUČUJI!:-)...

Pro ty z Vás kteří milují orientální hudbu a rádi tančí (já tedy jedině v soukromí když se nikdo nedívá:-)) bude toto pastva pro uši:-)

Pro ty z Vás kterým se nepřejedli letošní vedra nechť si pustí tento úžasný a nádherný klip.


Pro milovníky podzimního počasí mám oficiální videoklip v podzimních barvách.

Doufám že se Vám poslech líbil a zase jste si o něco rozšířili repertoár:-)

Zase materialista...

Poslední dobou se mi stává že mi osud hází do cesty osoby které jsou více či méně materialistické, tedy mým pravím opakem. Jsou to většinou mladí lidé ne o moc starší než já kteří mají pocit že peníze jsou středobodem vesmíru. Vytrvale se za touto vizí ženou a mě nezbývá než kroutit hlavou a snažit se pochopit co mi tím chce vesmír naznačit. Jsou to většinou náhodná setkání, nebo jen útržky které se k mým uším dostanou z pouličních konverzací. Jelikož je mou pracovní náplní komunikovat s lidmi sem tam se ke mě něco dostane, lidé se rádi zastavují a povídají si, a já je ráda poslouchám pokud mají o čem povídat:-).

Joo být tak ten chlap v tom autě...

S touto větou se na mě obrátil postarší pán lačně pokukující po stříbrném Porche a jeho majiteli pnoucím se na kožených sedačkách jako páv, nevyjímaje ženy sedící vedle něj. Přátelským tonem jsem mu jen tak mimochodem nadnesla otázku "Na co by Vám to bylo?" S tím že postarší pán měl zřejmě smysl pro humor (ten se v dnešní době cení) a se smíchem odvětil že vlastně na nic, že patří do starého železa a jal se mi povyprávět o svém mládí. Pozorně jsem poslouchala jeho vyprávění a pochopila že jeho rodina mu už od malička vtloukala větu "podívej na Pepu ten má novej dům, a Karel si zase koupil chatu na Šumavě.". Myslím že takhle vznikají lidé kteří si prostě svůj úspěch vynaloží do materialistické roviny, a hrdinové jsou pro ně lidé z majetkem který dávají řádně na obdiv.

Lidi mám rád, ale peníze víc...

Toto byla věta kterou jsem si poslechla na pohovoru na nejmenovanou práci. Tato věta navazovala na můj proslov o tom že mě baví pomáhat lidem, a celkově práce s nimi. Co by mě mělo šokovat víc? To že tohle řekne budoucí zaměstnavatel, nebo to že mu mohlo být tak "pětadvacet"? Možná se není čemu divit, o tuto práci jsem ztratila zájem, jelikož pracovat v tak destruktivním prostředí by bylo nad mé síly.


Ráda bych všem takovým lidem vzkázala aby se na chvilku zastavily, a popřemýšleli z pohledu celého vesmíru, proč tu vlastně jsou? Za čím se tu celý život honí? Bude jim to co mají teď stačit nebo budou chtít víc? Z toho co vidím v okolí vím že jim to stačit nebude, budou chtít lepší auta, větší domy, více peněz, ale proč nevyjít z tohoto kruhu a začít si konečně všímat krásy kolem nás která nemusí být nutně jen v drahých věcech. Spokojit se s tím co mám a konečně začít být šťastný a žít.