Křeččí update

Jak jsem se již zmiňovala v článku zde, narodilo se mé Vanilce pět malých žížalek, jelikož křečuldy celkem rychle rostou, chtěla jsem sepsat krátký update i s fotkami jak se vlastně mají.

Před pár dny našel nový domov chlapeček Eros, naštěstí mi tedy neodjel nikam daleko zůstává v rodině která bydlí poblíž. Včera mě potěšila zpráva s přiloženou fotkou jak zatím Erosek bydlí, těším se až pošlou další po vybavení klícky.

Ostatní holky a chlapeček zůstávají u mě, ještě chvilku zůstanou spolu a pak půjdou každý do své klícky. Holky jsou pometla neskutečný a sledovat jejich hry je zábava na celý den, jsou jako gumový míček věčně někde lítají a skáčou. Za to chlapeček (ještě jsem mu nedala jméno) je mazlítko uspaný, to co si holky prohrajou, on prospí. Mamka Vanilka nabrala na síle a už to není takový lehký pápeříčko co byla když jsem ji dostala. 

Jeden z kroků na který je teď zvykám je výběh na posteli, mrňata jsou ještě lekavý, a tak je postupně zvykám, naštěstí se ze všech šoků rychle proberou a zjistí že je to vlastně jenom další hra:-)

Sami můžete posoudit jak moc vyrostli, i když mají sotva polovinu ze svojí mámy.

Skořičík je nejfotogeničtější:-D

Maminka Vanilka

Holky rošťandy

Snad jediná klidná chvilka, jinak je nemožné je pořádně vyfotit:-)

Čakry

Slovo ČAKRA pochází ze sanskrtu a znamená kruh nebo kolo. Znamená také Slunce, které v Hinduismu symbolizuje boha Višnu, přezdívaného také "ten kdo je aktivní". Podle pověstí, jeho moc spočívá - tak jako moc Slunce, které vychází, dosáhne vrcholu a zase sestupuje - v "třech krocích", kterými měří svět. Když chceme porozumět významu čaker, potřebujeme na ně hledět v souvislosti s indickou civilizací a hinduizmem, který je nejstarší náboženství v Indii. Hinduistické texty, zabývající se prouděním energie v lidském těle, používají tento výraz pro centra v našem těle, která mají schopnost přijímat energii, určitým způsobem ji přetvářet a opět vyzařovat. Čakry nestojí samostatně, navzájem odděleny, naopak jsou propojeny sítí "kanálů", takže kvalita fungování jedné z čaker se nutně odrazí i na ostatních.

Čakry jsou energetická centra na těle, která slouží jako přijímací stanice, transformátory a rozdělovače energie (prány) různých frekvencí. Kromě toho také energii vyzařují do okolí. Některé staré (indické, tibetské a další) texty uvádějí, že na lidském těle je až 88 000 čaker, přičemž 7 je hlavních, asi 40 vedlejších a ostatní jsou menšího významu. Čakry většiny lidí mají obvykle průměr cca 10 cm, při duchovním rozvoji člověka se čakry rozšiřují, frekvence jejich vibrací se zvyšuje a i jejich barvy jsou jasnější a zářivější. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. v každé působí určité vibrace energie.

Tradičně se uvádí SEDM HLAVNÍCH ČAKER, umístěných nad sebou ve středu trupu. Zobrazují se jako lotosové květy, z nichž každý rezonuje o jiných frekvencích a odpovídá určité barvě duhy. Čakry jsou v neustálém otáčivém pohybu, který způsobuje, že energie je vtahována do nitra čaker. Čakry ve spodní polovině trupu se otáčejí pomaleji než ty v horní části a v hlavě.







• 1. čakra - kořenová, základní -MULADHARA – mezi konečníkem a genitáliemi
• 2. čakra – sexuální, sakrální – SVADHISTANA – v horní části kříže, na úrovni podbřišku
• 3. čakra – solární, pupeční – MANIPURA – dva prsty nad pupkem
• 4. čakra – srdeční – ANAHATA – uprostřed hrudi
• 5. čakra – krční – VIŠUDDHI – mezi krční jamkou a ohryzkem
• 6. čakra – čelní, třetí oko – prst nad kořenem nosu, ve středu mezi obočím
• 7. čakra – korunní – SAHASRÁRA – temeno hlavy, těsně nad hlavou







Jednotlivé čakry se otáčejí buď doleva nebo doprava. Když se změní směr otáčení, energie proudí z čaker ven. Pozoruhodné je, že čakry, které se u muže otáčejí doprava (ve směru hodinových ručiček), se u ženy točí doleva a naopak. Směr otáčení se také mění od čakry k čakře. První - základní čakra muže se otáčí doprava (ženy doleva), druhá čakra muže doleva (ženy doprava), a tak dále. Pravotočivost a levotočivost čaker se střídají a tvarují muže a ženu rozdílným způsobem, což vede k doplňování energií v každé životní oblasti a k vyvážení jin a jang.
Někdy mohou být některé, většina, výjimečně všechny, čakry blokovány, což způsobuje, že životní energie nemůže volně proudit, u blokovaných čaker je jejich frekvence vibrací nízká a někdy až neznatelná.
Tyto blokace mohou být nejčastěji způsobeny strachem, zklamáním, napětím, šokem …
Tyto blokády lze uvolnit a čakry harmonizovat například tím, že čakry vystavíme vibracím energie takových frekvencí, na kterých harmonicky fungující čakra bez jakýchkoli blokád kmitá naprosto přirozeně - takovéto frekvence vibrací se nacházejí u léčivých kamenů - minerálů, éterických olejů, čistých zářivých barev, tónů, v energii REIKI apod…

Existuje mnoho způsobů, jak zjistit možnou blokaci jednotlivých čaker.
Nejjednodušší, spolehlivé a "snadno" proveditelné jsou asi tyto způsoby: kyvadlo, vycítění rukama a pozorování aury.
Pozorování aury však většinou není možné bez předchozího nácviku a tréninku a zatím ne každý dokáže auru vidět, i když tato dovednost je dána do vínku každému.
Podobné je to i s "osaháváním" čaker rukama, kdy můžeme cítit sílu proudící energie. Pracujeme-li s energií REIKI, je vnímání čaker snadnější.
Nejvhodnější a nejjednodušší je tedy použití kyvadla. Harmonická čakra způsobuje velké kruhy, opisovány ve směru otáčivého pohybu čakry, nad narušenou čakrou kyvadélko opisuje kruhy malé nebo dokonce žádné.
Jakmile přichází do čaker vibrace, které jsou čistší a jejich frekvence vyšší než ty stávající, rozkmitají se čakry rychleji a blokády postupně mizí. Když se při tomto procesu očišťování uvolňuje z blokád zadržovaná energie, vstoupí jejich obsahy ještě jednou do našeho vědomí. Tak můžeme znovu zažít pocity, kterými byly blokády způsobeny - různé naše strachy, hněv i bolesti, také mohou nastat na přechodnou dobu akutní fáze některých chronických nemocí. Ponechte těmto reakcím volný průběh, nezasahujte do nich a nezkoumejte je. Nepotlačujte ani smích ani slzy. Jakmile se však blokády odstraní a čakry zharmonizují, vrátí se nám hluboká radost ze života, uvolnění a jasnost.

Význam barev

Každá barva má vliv na naši psychiku, má svou jedinečnou vibraci, která promítá do našeho podvědomí emoce a nálady, jaké vyzařuje. Pomocí barev se můžeme uklidňovat, nabíjet energii, vylepšovat soustředění, zlepšit komunikaci a podvědomě vyjádřit své pocity.

Červená - barva první kořenové čakry. Dodává velké množství energie, aktivuje, zahřívá, probouzí životní energii. Pro vzle...tné povahy působí jako pevná půda pod nohama a podporuje, aby byly zrealizovány naše nápady a ideje. Podporuje imunitní systém.

Lidé s oblíbenou červenou barvou rádi šíří po okolí svoji srdečnost, upřímnost a touhu po spravedlnosti, ale můžou se také nechat unést k tvrdohlavému prosazování svých omezených názorů až k agresivitě. Ve feng shui je barvou slávy a hojnosti.

Oranžová - barva druhé čakry. Dodává životní radost a sílu, pohlcuje negativní energie. Je dobrá proti strachům, tiší pláč duše, léčí pocity nedůvěry a sebeúcty. Pomůže překonávat depresi a těžké životní okamžiky. Je to barva moudrosti.

Doplňuje sílu a chuť do života, podporuje kreativitu a tvůrčí schopnosti, posilňuje vitalitu, má vliv na sexualitu, vyvolává radost, optimismus, přidává dávku cílevědomosti.

Žlutá - barva třetí čakry slunečního pleteně (solar). Je veselá, živá, pronikavá a projasňující. Učí nás zdravému sebeprosazení, asertivitě, umět vyjádřit svůj vlastní názor a nemít výčitky svědomí. Léčí orgány trávicího traktu. Podporuje intuici a tvořivost.

Uklidňuje naše city,emoce,dodává nám chuť do života, posiluje fyzickou sílu. Má příznivý vliv na výsledek naší snahy. V severní Evropě je barvou zrady a nevěry nebo zbabělosti , v buddhismu je symbolem odříkání a pokory.

Zelená - barva čtvrté srdeční čakry. Uklidňuje a harmonizuje nervovou soustavu. Je barvou přírody, rovnováhy, klidu a naděje. Podporuje vnímání krásy, má vliv na city, zlepšuje lidské vztahy, má vliv na plodnost. Působí uklidňujícím dojmem a pohled na zelenou barvu napomáhá regeneraci a načerpání nové síly. Lidé mající rádi tuto barvu budou více ochotní rozdávat lásku a pomáhat motivovat ostatní. Učí nás umět se odevzdat.

Je znakem přírody, pro Kelty byla barvou ostrova blahoslavených, kam putovaly po smrti duše. Je barvou prosperity.

Modrá - barva páté komunikační čakry. Je to hlavní barva sebevyjádření ve všech oblastech. Je výborné ji používat při problémech v komunikaci a sdělování. Uvolňuje mysl, aby se mohla otevřít intuici, propojuje srdce a rozum. Uklidňuje, uvolňuje a čistí

Světle modrá - přispívá ke vzájemné komunikaci, napomáhá k lepšímu vyjadřování, tvořivosti a pravdivosti.

Tmavě modrá - ovlivňuje naší psychiku, podporuje logické myšlení, působí na intuici.

Tyrkysová - spojuje blahodárné účinky modré a zelené a tím nás očišťuje a zároveň posiluje. Má uklidňující účinky na tělo i duši. Podporuje naše sebevědomí, fantazii a intuici.

Indigo - barva šesté čakry - třetí oko. Napomáhá ke klidu a harmonii, vyrovnanosti, mírumilovnosti a víře. Je znakem duchovního probuzení, vnitřního procesu přeměny a nadsmyslového vnímání.
Barva rozumu a míru, symbolizuje nekonečnost a prázdnotu, pro staré Řeky a Římany byla barvou Venuše a lásky,znamená okultní ochranu.

Fialová - barva sedmé korunní čakry. Mystická, éterická barva, která je symbolem spirituality, duchovna, jasnozřivosti, ale i srdečnosti. Přináší inspiraci, pokoru, idealismus a napomáhá meditacím, hypnóze. Zklidňuje hyperaktivní děti. Značí soulad s vyššími sférami, nadsmyslové vnímání. Podporuje intuici, kreativitu. Fialová a červená zvyšují psychickou agresivitu. Ve feng shui je barvou úspěchu a bohatství.

Růžová - Symbol něhy, jemnosti, laskavého přístupu, romantické a čisté lásky. Zároveň evokuje naivitu a také nezralost, infantilnost. Je označována jako barva srdce a obsahuje jemnější kvality červené. Napomáhá uzdravování vztahů a konfliktů, zahaluje do aury harmonie, krásy a lásky.

HNĚDÁ - zemitá barva, dodává klidnou, stálou energii a stabilitu. Pomáhá k dokončování věcí a úkolů. Je barvou zdravého rozumu, trpělivosti a spolehlivosti, schopnosti stát nohama pevně na zemi. Připoutává nás k realitě, vliv na rozhodování. Značí moudro přírody, symbolizuje pokušení.

Černá - barva ochranná, ale jen do určité míry. Pohlcuje energii, symbolizuje tajemno, mystiku a smutek. Její přílišné použití uzavírá čakry, odebírá energii z těla, kterou se pak snažíme získat někde jinde, vede ke stavům sklíčenosti. V kombinaci s bílou tvoří celek složený z protikladů (jin a jang). Zvláštní obliba v této barvě může znamenat zvýšenou citlivost a tajnůstkaření.

U hinduistů je symbolem času, pro staré Egypťany značí znovuzrození, ve Španělsku je barvou svátečních příležitostí, v západní civilizaci barvou smutku.

Bílá - Je barvou čistoty, jasnosti a nevinnosti, perfekcionismu, také symbolizuje konec. Stabilizuje a posiluje, napomáhá přemýšlení. Očisťuje celou energetickou soustavu, neboť vzniká smícháním všech barev spektra. Umocňuje působení barvy, s níž je používána, zvětšuje prostor.

V západní kultuře je barvou nevinnosti a přirozenosti, v orientu symbolizuje smutek, pro Tibeťany je barvou hory Meru, která je středem světa a symbolizuje poznání, pochopení a vědění, znázorňuje konec a začátek něčeho nového, má zahánět zlé duchy.

Stříbrná - symbolizuje hojnost, romantiku, naději ale také smutek. Tato barva je často oblíbená ve směsi s jinými barvami. Avšak lidé, kteří si oblíbili stříbrnou, jsou plni velkých ideálů, ale většinou jsou nepraktičtí při jejich uskutečňování. Tito lidé často ztrácejí motivaci a stávají se z nich spíše snílci než lidé činu. Získají-li ale motivaci a naleznou přitom myšlenku, která jim za to stojí, mohou dosáhnout značného pokroku. Stříbrná rovněž pomáhá odhalit a uplatnit tvůrčí představivost a vrozenou intuici.

Zdroj: http://www.nakridlechandelu.cz/

Cestujeme- Německo, Oybin

Wikipedie pravý                                            
První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Ojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. V 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu.

V roce 1429 odolal i útoku husitů.
Oybin je konečnou stanicí Žitavské úzkorozchodné dráhy, dodnes obsluhované historickými parními lokomotivami. Tato dráha začíná v Žitavě, má dvě větve, z nichž jedna končí v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.
Je jedním ze tří turistických středisek Chráněné krajinné oblasti Žitavské hory a má statut lázeňského místa (Luftkurort).                          

Oybin bylo mé první místo navštívené za hranicemi ČR, i když je hned u hranic, a zmíním hlavně to že jsme šli od Cvikova pěšky...bez GPS, bez mapy, jen podle cedulí..Dokážete si asi představit jak to vypadalo, po hodinách bloudění kdesi v lesích jsme konečně narazily na prvního člověka který nás po dlouhém dorozumívání, konečně poslal správným směrem. Samotná cesta trvá cca čtyři hodiny když jste opravdu rychlí, to mi jsme i s blouděním dorazily do města asi tak po šesti hodinách. Město je opravdu nádherné, čisté, a i přes cestovní ruch docela klidné. Myslím že v tom by si měla vzít ČR příklad (vždy jsem obdivovala německé trávníky, mají je všude tak krásně upravené a zelené:-D), jelikož jsme dorazily celkem pozdě nezbývalo nám už moc dorazit až k místnímu času, a tak jsme se alespoň procházeli po městě, a obdivovali jaká tu celkově panuje jiná mentalita, lidé se na vás usmívali, nedělal problém poradit, i přes jazykovou bariéru. Celkově jsem byla nadšená a doufám že se mi do Německa někdy zase podaří dostat.:-)

Literární ukázka- Mechanické kolečko

Otevřela oči, tvrdá zem ji tlačila do zad. Usilovně vzpomínala co se stalo, místo odpovědí jí hlavu naplňovala tma. Zkusila pohnout prstem, rukou jí proběhlo zašimrání. Její oči zaostřily na slabý zdroj světla, v hlavě ucítila chvění. Pohladila rukama zem na níž ležela, byla chladná a kovová ruce nahmataly hrany. Neležela na zemi. Chytla se hran a snažila se zvednout, jejími zády se ozvalo zaskřípání. Pohnula se však jen o kousek. Poznáním že tedy neleží na zemi, zkusila přehodit nohy přes chladný okraj. Nohy se s tichým zaskřípáním ohnuly přes okraj. Tělem jí projela vlna lehkého zavibrování. Hlava jí vířila radostí z tohoto malého úspěchu. Stále ale jako by její tělo zapomnělo co má dělat dál. Hlavu furt zaplňovala temnota, temnota zaplňovala všechny kouty její mysli jako by byla slepá. Náhle ucítila že světlo zasvítilo prudčeji. Uslyšela za zády kroky, pak ucítila letmý dotyk na zádech. Tělem jí projelo zavibrování ještě silnější. Ruce se dotkly krku a zatlačily na malý vystouplý hrbolek. V zádech ucítila vánek. Ruce otevřeli skříňku jež měla na zádech, a vložily malé mechanické kolečko. Náhle mou hlavou projelo ostré světlo, a barevné, živé obrazy pohltily mou mysl. Najednou jsem věděla kdo jsem a co tu dělám.

Zdravý a krása- Kokosový olej

Já jakožto milovník všeho kokosového jsem neváhala a před necelým půl rokem jsem si pořídila kokosový olej (samozřejmě doteď, nemám furt ten jeden co jsem si koupila:-D). Kupovala jsem ho s tím že ho budu používat jako masku na vlasy, jelikož jsem se dočetla že celkově regeneruje a pečuje o vlasy a vlasovou pokožku a kůži zároveň. O tom že bych ho někdy použila na vaření mě ani nenapadlo, což byla opravdu velká chyba. I přes to že jsem z kokosového oleje nevařila mi celá sklenice od Khadi 270ml vydržela zhruba na měsíc (vlasové zábaly každý týden+ oil pulling+všemožné natírání všech možných míst:-D). Je třeba zmínit že kokosový olej tuhne při teplotě cca 25 stupňů, mě se tedy lépe nanáší v tekutém stavu.

Účinky: Obnovuje proteinovou strukturu narušených vlasů. Dodává vlasům elasticitu a předchází jejich poškození. Omlazuje a vyživuje suchou a stárnoucí pleť, chladí zanícenou pokožku. Regeneruje pokožku spálenou sluncem, lehká poranění a popraskané rty. Zjemňuje a vyživuje suché ruce a chodidla.  A na čem závisí jeho téměř dokonalé účinky? Na obsahu vysoké koncentrace  mastných kyselin laurové a myristové.

No a jelikož jsem se přeci jen dostala k tomu že z něho i vařím, mohu jen jen doporučit na pečení. Všude kde by jste jinak přidávali máslo, nebo jiné tuky. Úžasná vůně, i chuť, proto na něm smažím základ na čínu a kari.

Keltské rituály

Rituály

O rituálech keltského náboženství se nám zachovalo jen velmi málo informací. Můžeme se však leccos dohadovat. V základě můžeme rituály rozdělit do několika skupin. Jsou to především rituály prováděné při sezónních oslavách. Pak víme něco málo o přechodových rituálech (ty jsou spojené se změnami v životě člověka - často se jim říká také iniciační rituály, což však tuto skupinu plně nepopisuje, patří sem totiž i rituály spojené se smrtí). Známe ještě některé věštebné rituály, léčebné rituály, a jsou i náznaky existence rituálů, které se nedají zařadit ani do jedné z těchto skupin.

Sezónní rituály

Známe čtyři hlavní slavnosti keltského roku (nebudu je zde rozebírat, podívejte se případně na analysu kalendáře z Coligny, o kterém možná něco někdy napíši): Samhain (začátek roku, v současném kalendáři 1. listopad), Imbolc (1. nebo 2. únor), Beltane (1. květen), a Lughnasad (1. srpen). Je jisté, že součástí těchto slavností byly rituály, ale víme o nich jen velmi málo.

Samhain

Samhain je „keltským Novým rokem". Rituály, které byly prováděny v tento den (nebo tyto dny), měly pravděpodobně ochranný charakter, neboť bariéra mezi tímto a Jiným světem byla v tuto dobu tenká, a pravděpodobně také vzpomínaly na mrtvé. Slavnost je známa již z dávného keltského světa, kde se nazývala „trinoux Samonis" nebo „tritinoux Samonis" - v podstatě „tři noci léta". Nemyslelo se tím zřejmě, že jsou v létě, ale že jde o poslední tři noci léta.

Imbolc

O těchto rituálech nevíme skoro nic. Víme jen, že svátek se nazýval i Eumelc (v podstatě první dojení), takže pravděpodobně zahrnoval rituály, které měly něco společného s mlékem.

Beltane

O těchto rituálech se také moc neví. Slavnost měla co do činění s ohněm a vypadá to, že existovala už ve staré Galii (překlad jejího názvu zní „Belův oheň" - Belenos byl jedním z galských bohů spojovaných s Apollonem a byl pravděpodobně variantou „Syna Matky", tj. synem bohyně spodní říše, který je spjat s ohněm). Jedním z rituálů, o kterých víme, bylo provádění zvířat (především krav) mezi dvěma ohni. Byl to zřejmě očistný rituál. Pozůstatky keltských ohňových rituálů v některých částech Evropy stále existují - například hořící kola kutálená z kopce u jedné německé vesnice.

Lughnasad

Slavnost Lughnasad je ověřena jen v Irsku. Byla to pravděpodobně slavnost sklizně, a rituály se točily kolem sňatku bohyně Země s Lughem. Pravděpodobně při nich bylo hodně soutěží dovednosti a síly.


Přechodové rituály

Přechodové rituály tvoří velkou skupinu rituálů, o nichž víme málo, ale můžeme se o jejich existenci dohadovat: od rituálu udělení jména přes různé iniciační rituály až k dosažení dospělosti; do této kategorie spadají také královské inaugurační rituály i rituály spjaté se smrtí.

Udělení jména

Z různých zdrojů se dá hádat, že existoval rituál, v kterém bylo dítě přijato do komunity „lidí". Můžeme to vidět například v Mabinogionu, kde musí být Llewova matka donucena úskokem k tomu, aby mu dala jméno - až poté (a po třech dalších „iniciacích") se stává mužem. Na existenci tohoto rituálu však můžeme usuzovat i podle toho, že na keltských hřbitovech obvykle nenacházíme kojence a batolata - nejmladším jedincům je 3 - 4 roky, což přibližně odpovídá době, ve které začínají mluvit.

Další přechodové rituály v dětství

Z Mabinogionu můžeme odhadnout, že před uznáním dospělosti existovaly ještě další iniciační rituály. Známe náznaky těchto rituálů pro muže, ale pravděpodobně existovaly nějaké podobné i pro ženy. Těmito dalšími iniciacemi šlechticů (jako je Llew) jsou iniciace spjatá se zbraněmi (viz paralela v Cuchullinově dětství) a s manželstvím (i zde existuje paralela v báji o Cuchullinovi, když mu není dovoleno vzít si Emer, aniž projde zvláštním tréninkem, „iniciací", se slavnou Scathach - tato iniciace je především sexuální a je při ní počat jeho syn).

Přijímací rituály do spolku bojovníků

Náznaky těchto rituálů můžeme zahlédnout ve Finnově příběhu, kde je přijetí do Fianny podmíněno úspěšným splněním testu s mnoha ritualistickými prvky. Vzhledem k tomu, že podobné spolky bojovníků jako Fianna pravděpodobně existovaly i ve staré Galii (viz Gaesaté), existovaly i podobné přijímací rituály.

Královská iniciace

O královské iniciaci máme pravděpodobně nejvíce informací mezi všemi rituály keltského náboženství. Tento rituál se ovšem mění podle místa i doby. Inaugurační ceremonie v dávné Galii měla spočívat v tom, že byl budoucí král pozdvižen stoje na štítě. Královské rituály v Taře však vyžadovaly, aby budoucí král spal s bohyní svrchovanosti (podle Giralda Cambrensis, který tvrdí, že takový ceremoniál viděl v Connachtu, to znamenalo, že se král spojil s bílou kobylou, ta byla poražena, budoucí král se pak „vykoupal" v kádi, kam dali její maso a krev, které pak uvařili a přítomní lidé kobylu snědli) a splnil zkoušku vstoupením na Lia Fail. V království Dalriada královský ceremoniál mimo jiné pravděpodobně zahrnoval, aby budoucí král vložil nohu do „šlápoty".

Rituály smrti

Spolu s vlastním pochováním mrtvého těla (ať již uložením do země, spálením nebo jakýmkoli jiným způsobem) existovaly i další archeologicky doložené rituály, které jsou spjaty se smrtí. Skoro vždy zahrnovaly velkou hostinu v místě hřbitova, ze které stále můžeme objevit nejrůznější zvířecí kosti, a jejíž součástí byl kus masa a nádoba s nápojem pro mrtvého - nejčastěji pravděpodobně pivo nebo podobný nápoj, ale někdy i víno, zvláště pro ty bohatší. Do hrobu byly navíc vkládány další předměty, které ukazují na jistý rituální proces. Je to vidět zvláště v některých částech keltského osídlení v určitých dobách, kdy jsou například předměty vkládáné do hrobu záměrně zničeny (často se používá výraz „rituálně zabity").


Veštebné rituály

Věštebné rituály jsou další velkou skupinou známých keltských rituálů. Většinu z nich již nelze rekonstruovat, víme jen, že druidové předvídali budoucnost z letu ptáků a podobných věcí.

Obětní rituály

V historických pramenech je zmínka o tom, že druidové předvídali budoucnost z obětí. K tomuto účelu zabili zvíře (nebo v případě obzvláštní důležitosti i člověka), a předpovídali z jeho smrtelných křečí.

Býčí spánek („Tarb fess")

Irský Tarb fess („býčí spánek") je dalším známým věštebným rituálem, při němž se faith (vates) přejedl masem čerstvě zabitého býka (obvykle s žlutou kůží) a pak si ustlal k spánku na kůži z téhož býka. Během spánku pak měl věštecký sen.


Léčebné rituály

Známé léčebné rituály již byly zmíněny ve spojitosti s posvátnými prameny. Keltové zjevně vodě přisuzovali velké léčivé síly - a dokonce sílu znovuzrození. Příslušné náznaky vidíme v již citované pasáži z Cath Maige Tuired, právě tak jako v „kotlíku znovuzrození" (grálu Artušovské tradice) i v archeologických nálezech modelů částí lidského těla v prameništi Seiny. Rituály jako ponoření do „posvátné" vody nebo oběť modelu nemocné části těla byly zjevně léčebné (ačkoli Keltové prováděli chirurgické zákroky, dokonce i trepanaci lebky). Známe také „léčivé" zaříkávání, které prý použil Miach, syn Diana Cechta, aby vyléčil zraněnou paži Nuady, dé danaannského krále, které zní: „kloub ke kloubu, šlacha ke šlaše".


Magické rituály

Poslední celkou skupinou rituálů jsou ty, které nazývám „magické", protože pro ně neznám lepší název. Vaše návrhy na jejich výstižnější pojmenování jsou vítány.

Rituály sbírání rostlin

První typ rituálu z této skupiny uvádí Plinius starší ve své Historia Naturalis, kde se mimo jiné zmiňuje o léčivých rostlinách používaných druidy a o tom, jak jsou sbírány. Odtud pochází známá historka o jmelí, a odtud také pramení úvaha o tom, že druidové se oblékali do bílého (o čemž já sám silně pochybuji). Plinius popisuje, jak druid provlékne pravou ruku levým rukávem svého šatu a uřízne zlatým srpem jmelí, které zachytí do bílé látky. Popisuje také rituály sběru některých dalších rostlin, které například zahrnují skákání na jedné noze proti směru hodinových ručiček kolem sbírané rostliny.

Požehnání a prokletí

Do této skupiny patří také rituály požehnání a prokletí, jimiž se vzývá bůh, aby něco udělal někomu dalšímu. Žehnání a kletby byly obvykle vyrývány do trvanlivého materiálu (například na olověné desky), který se někde uložil. Jsou na nich občas dost pěkné kletby.


Další rituály

Do této skupiny spadají rituály, které nejde dost dobře zařadit do některé z předchozích skupin.

Snímání střechy chrámu

Známe každoroční rituál druidek z jednoho francouzského ostrova, při němž během jediného dne snímaly střechu z celého svého chrámu a ihned pokládaly střechu novou. Pokud některá druidka upustila kus přenášené střešní krytiny, ostatní dotyčnou roztrhaly na kusy. Zdá se, že každá druidka se snažila způsobit, aby jiná (nebo ta, která byla předem vybrána) kus střechy upustila.

Obětování

Na mnoha posvátných místech víme o ukládání předmětů, které můžeme nazvat „rituálními poklady". Při jejich ukládání byly jistě prováděny určité rituály, které někdy zahrnovaly i záměrné ničení obětovaných předmětů.

Lidské oběti a trojitá smrt

Nakonec jsem se dostal k lidským obětem, které (jak jsme již viděli u rituálu snímání střechy chrámu, který asi takovou oběť zahrnoval) měly zajisté ritualistické prvky. O rituálech spjatých s lidskými obětmi toho moc nevíme, ale známe alespoň jeden rituál, který lze rekonstruovat: takzvanou „trojitou smrt". Znamená to, že oběť umírá najednou ze tří příčin. Archeologickým dokladem je případ Lindowského muže, nalezeného v rašeliništi Lindow Moss v Británii, který byl takto zabit. Pokud lze průběh rituálu rekonstruovat, byl Lindowský muž udeřen do hlavy (pravděpodobně sekerou), ale ne tak silně, aby ihned zemřel. Poté byl škrcen smyčkou, ale tak, aby ani to nezpůsobilo okamžitou smrt. Po těchto dvou „zabitích" byl prevděpodobně tváří dolů a v bezvědomí vhozen do bažiny, takže se také utopil. Zemřel tedy „trojitou smrtí". Podobný způsob smrti ze třech současných důvodů se traduje například o Merlinovi a o jihoskotském „moudrém muži", bardovi nebo druidovi Lailokenovi, který prý spadl z útesu na kůl v řece, takže zemřel pádem, kůlem a utopením. Tato spojitost vedla některé badatele k předpokladu, že v případě Lindowského muže jsme nalezli „druidského prince". Je pozoruhodné, že trojitá smrt může být pokládána za smrt ve všech „říších", uvedených výše. Horní říši (obloha, vzduch) odpovídá pád Lailokena a uškrcení Lindowského muže, střední říši (země) odpovídá kůl na který Lailoken dopadne a úder sekerou u Lindowského muže, a spojení se spodní říší (voda) je zcela zjevné.

Lov hlav

Tato zvyklost je mnohokrát dokládána ve zprávách dávných historiků, v irských bájích i v archeologických nálezech. Jistě měla rituální význam.

zdroj: http://www.taxoft.cz/

Literární ukázka- Zlatá klec

Seděla tiše před zrcadlem. Ze zlatem rámovaného a zdobeného zrcadla jí pozoroval pár jasně modrých posmutnělých očí. Vzala do ruky kartáč a jemně s ním projížděla své zlaté dlouhé vlasy. Slunce zářilo skrze malé okénko a dopadalo na zlatem zdobený nábytek, zlatou postel, truhlu a křesílko. Vstala a vyhlédla z okna, výhled vyplňoval rozlehlý les a bohaté zahrady zámku. Představovala si jak se její bosé nohy dotýkají trávy a kapičky rosy jí ulpívají na chodidlech. Zavřela oči a nechala se prozářit slunečními paprsky. Dveře od pokoje zaskřípaly. Vešel vysoký a pohledný muž. Postavil se za dívku a položil jí ruce na ramena. Otočila se k němu s němou prosbou. On jako by dokázal číst její myšlenky, zamračil svou tvář a odešel. Rozloučením bylo hlasité prásknutí dveřmi. Opřela se čelem o rám okna. Po tváři jí skanula slza v barvě zlata. Setřela ji a rozhlédla se po pokoji. V rohu stálá zlatem zdobená váza a v ní tři zlaté růže. Kráčela podél stěny a prsty hladila tapetu. Potichu došla ke dveřím. A dotkla se kliky bylo zavřeno. Vrátila se zpátky k oknu. Slunce se odráželo od hladiny průzračného jezera na kterým pluly labutě. Jaká mají krásná bílá křídla. Dívka se vyklonila z okna a sedla si na římsu. Jaké by to bylo létat jako oni? Natáhla ruce a vzlétla. V dálce proti slunci jste mohli zahlédnout lesklé zlaté peří letící labutě.

Najdi svoje poslání

Vše tvořené potřebuje inspiraci a motivaci...


Proto jsem se rozhodla na lehce motivační článek o psaní a jiném tvoření. Možná stejně jako když jsem byla na začátku já, jste měli pocit že pokaždé když začnete tvořit, po nějaké době s tím přestanete, a důvod? Možná si myslíte že to nemá cenu protože už jsou lidé kteří píšou, malují, skládají, hrají (...) lépe než vy. Tak jsem to měla já. Naučila jsem se že je to špatný přístup, nikdo na světě nikdy nebude jako vy a vaše tvorba, nesrovnávejte se s ostatními, ale srovnávejte se se svým starým já. Najednou zjistíte a uděláte si nezkreslený pohled na to co jste již dokázali. Možná jste to prostě jenom zkusily. A to je právě ono! Už nejste osoba která přemýšlí o tom jak by mohla psát, ale osoba která píše. Nekoukejte na to že někteří už píší knížky, nebo mají úspěšnější web atd.


Každý máme nějaké sny, ale naše logické myšlení nám vždy do vědomí postaví nějakou překážku, co by, kdyby.


To je jeden z prvních kroků, opustit od této překážky a začít na sobě a svých snech pracovat. Není to jednoduchá cesta, ale stojí za to. A pak vlastně zjistíte že vaším cílem není se dostat mermomocí do cíle, ale vychutnávat si tu cestu pokroku.


Zjistíte že vlastně není důležité jestli jste úspěšně dokončily "misi", ale to že jste vůbec nalezli odvahu začít si své sny plnit.


Proto na Vás apeluji staňte se draky a pečujte o své dračí vajíčko, na dlouhé cestě zjistíte že se z něj stal malý dráček, bude trvat ještě mnoho času než se z něj stane velký a silný drak, ale jestli to nezkusíte nebudete mít ani to vajíčko :-)

Moje vlasová cesta

Vlasy jsou prý korunkou krásy...

Já jsem vlasy vlastně neměla nikdy dlouhé v dětství jsem chodila ostříhaná "na hříbka", po té jsem si je nechávala na podkovu nebo mikáda, jen málokdy mi dorostly dál než na ramena, a to nepočítám věčné barvení, odbarvování a zase barvení, kulmování, žehlení fénování..no prostě si dokážete asi představit v jakém stavu byli asi moje vlasy...

Když už mě chytla mánie že si je nechám narůst, to bylo myslím před čtyřmi lety vydrželo mi to rok, vlasy jsem měla lehce nad lopatky, ale jelikož jsem si je pořád barvila (i když už jsem to střídala s hennou), konečky jsem měla v tak hrozném stavu že se mi furt lámali a vlasy stejně nerostly dál, takže jsem vzala nůžky do ruky s rozhodnutím že teď je to naposled. Vlasy jsem si ostříhala opravdu na krátko, na hodně krátké mikádo, ale opravdu pekelně krátké, vlasy jsem si naposled obarvila na hnědo abych neřešila odrosty (což stejně nevyšlo jelikož moje poslední barva byla zrzavá ještě umocněná hennou takže mi to hezky vylezlo:-D). Už jsem si ani nepamatovala jakou vlastně mám přírodní barvu vlasů. Vyhodila žehličky na vlasy a fén, všechny laky a různé serepetičky co jsem měla na to aby moje zničené vlasy vypadala jako zdravé, ale všichni víme že to vlastně vlasy ničí úplně stejně. Uplynuly tři roky od mého posledního epického oškubání, naučila jsem se spoustu věcí o vlasech a jejich péči a používala jsem /a používám dál jen pomocníky jako kokosový olej, amarantový olej, olivový olej a směs olejů od Khadi. Používám jen šetrné šampony a kondicionery s přírodními složkami značky Alverde, nebo Khadi a jiné. Vlasy jsem si stihla v průběhu těch tří let párkrát zastřihnout abych ulevila konečkům, vždy střihnu tak o deset cm, naposledy před třemi dny. A chystám se použít Bioaquanol H, U.
Samozřejmě tomu napomohla změna celého životního stylu a stravování. o kterém se rozepíšu někdy příště.

K barvám už jsem se nevrátila a ani nehodlám, myslím že je to zbytečné, nejvíc člověku sluší jeho přirozená barva, navíc vlasy krásně zhoustly a já jsem sama se sebou spokojená a už se opravdu těším až mi vlasy odrostou úplně, i když vím že to bude běh na hodně dlouhou trať.

Před zástřihem Srpen 2015 (foceno mobilem)

Po zástřihu (Po ránu:-D)

Odrosty, konečně jde vidět moje přírodní barva, takhle na světle vypadá jako klasická myší šeď, samozřejmě za různých světelných podmínek mají vlasy jinou barvu, občas se zdají tmavě hnědé, někdy zlatavé a někdy světle hnědé:-), jinak musím zmínit že jako malá jsem měla vlasy špinavý blond:-)

Odrosty v délkách

Moje inspirace- Hudba

Článek s podnadpisem DOPORUČUJI!:-)...

Pro ty z Vás kteří milují orientální hudbu a rádi tančí (já tedy jedině v soukromí když se nikdo nedívá:-)) bude toto pastva pro uši:-)

Pro ty z Vás kterým se nepřejedli letošní vedra nechť si pustí tento úžasný a nádherný klip.

Pro milovníky podzimního počasí mám oficiální videoklip v podzimních barvách.

Doufám že se Vám poslech líbil a zase jste si o něco rozšířili repertoár:-)

Zase materialista...

Poslední dobou se mi stává že mi osud hází do cesty osoby které jsou více či méně materialistické, tedy mým pravím opakem. Jsou to většinou mladí lidé ne o moc starší než já kteří mají pocit že peníze jsou středobodem vesmíru. Vytrvale se za touto vizí ženou a mě nezbývá než kroutit hlavou a snažit se pochopit co mi tím chce vesmír naznačit. Jsou to většinou náhodná setkání, nebo jen útržky které se k mým uším dostanou z pouličních konverzací. Jelikož je mou pracovní náplní komunikovat s lidmi sem tam se ke mě něco dostane, lidé se rádi zastavují a povídají si, a já je ráda poslouchám pokud mají o čem povídat:-).

Joo být tak ten chlap v tom autě...

S touto větou se na mě obrátil postarší pán lačně pokukující po stříbrném Porche a jeho majiteli pnoucím se na kožených sedačkách jako páv, nevyjímaje ženy sedící vedle něj. Přátelským tonem jsem mu jen tak mimochodem nadnesla otázku "Na co by Vám to bylo?" S tím že postarší pán měl zřejmě smysl pro humor (ten se v dnešní době cení) a se smíchem odvětil že vlastně na nic, že patří do starého železa a jal se mi povyprávět o svém mládí. Pozorně jsem poslouchala jeho vyprávění a pochopila že jeho rodina mu už od malička vtloukala větu "podívej na Pepu ten má novej dům, a Karel si zase koupil chatu na Šumavě.". Myslím že takhle vznikají lidé kteří si prostě svůj úspěch vynaloží do materialistické roviny, a hrdinové jsou pro ně lidé z majetkem který dávají řádně na obdiv.

Lidi mám rád, ale peníze víc...

Toto byla věta kterou jsem si poslechla na pohovoru na nejmenovanou práci. Tato věta navazovala na můj proslov o tom že mě baví pomáhat lidem, a celkově práce s nimi. Co by mě mělo šokovat víc? To že tohle řekne budoucí zaměstnavatel, nebo to že mu mohlo být tak "pětadvacet"? Možná se není čemu divit, o tuto práci jsem ztratila zájem, jelikož pracovat v tak destruktivním prostředí by bylo nad mé síly.

Ráda bych všem takovým lidem vzkázala aby se na chvilku zastavily, a popřemýšleli z pohledu celého vesmíru, proč tu vlastně jsou? Za čím se tu celý život honí? Bude jim to co mají teď stačit nebo budou chtít víc? Z toho co vidím v okolí vím že jim to stačit nebude, budou chtít lepší auta, větší domy, více peněz, ale proč nevyjít z tohoto kruhu a začít si konečně všímat krásy kolem nás která nemusí být nutně jen v drahých věcech. Spokojit se s tím co mám a konečně začít být šťastný a žít.

Literární ukázka-Liliana věk draků kapitola II.

Probudila jsem se s trhnutím ve svojí posteli, to poznání mě vylekalo byla jsem si jistá že jsem usnula ve výklenku parapetu. Nikdy se mi ještě nestalo abych usnula přes den, a ještě k tomu spala až do druhého dne. Rychle jsem přes sebe přehodila šaty a seběhla ze schodů. Máma zase seděla před stojanem a něco načrtávala na plátno.
"Dobré ráno Liliano." Zmateně jsem pobíhala po hale a ani jsem neodpověděla na pozdrav.
"Hledáš něco?" Máma se odvrátila od plátna a se zájmem v jejích smaragdových očích mě pozorovala. Nevěděla jsem co přesně hledám, jen jsem měla pocit že mi něco chybí. Uklidnila jsem se a posadila se ke stolu. Máma mezitím vstala a nalila mi meduňkový čaj. Pomalu jsem usrkávala abych se neopařila. Máma se s potutelným úsměvem vrátila zpět k roz malovanému obrazu. Měla jsem zvláštní pocit. Otočila jsem se na židli i s hrnkem směrem k mámě. Snažila jsem se zachytit co vlastně maluje. Vypadalo to jako nějaká mýtina v lese.
"To je další obraz na přání?" Snažila jsem se aby to nevyznělo zvídavě. Pozorovala jsem máminy plynulé tahy štětcem po plátně. Máma mlčela, pochopila jsem že se soustředí. Dopila jsem čaj a hrnek položila do lavoru. Stoupla jsem si přímo za mámu a sledovala jak se snaží zachytit něčí tvář, to co jsem považovala za mýtinu byly zelené šaty.
"Kdo to je?" Teď už byl v mém hlase zájem velmi znát. Snažila jsem se z načrtaných obrysů poznat kdo by to mohl být.
"Králova dcera." Prohodila jakoby mimochodem. Oči mi málem vypadli z důlků.
"Ona si od tebe přeje portrét?" Znělo to až moc udiveně. Vlastně mě to nemělo udivovat. Máma malovala portréty pro většinu lidí z města, ale nikdy by mě nenapadlo že by se její obraz dostal až na královský dvůr.
"Nechce ho přímo ona, ale její otec. Je to dárek k jejím narozeninám." Kývala jsem z otevřenou pusou, ale stále jsem nechápala jak je to možné. Teď už jsem jí začala v obraze poznávat. Blond lokny, nebesky modré oči, malý nosík, celkově na obraze vypadala dospělejší. Ve skutečnosti jsem jí viděla jen jednou na slavnosti padlých. Byla ještě dítě, stejně jako já. Máma si dávala zálež aby vystihla každou její pihu a důlek ve tvářích. Byla krásná, za to já s rovnými hnědými vlasy zapletenými do copu, a s očima v barvě oříšků jsem si proti ní připadala nevýrazná. Vlastně to bylo slovo které mě dokonale vystihovalo, v davu jsem prostě byla jen další člověk, a připadalo mi že každý kdo je vedle mě má něco čím může zaujmout. A vedle někoho jako je moje máma člověk vyniká jen těžko, její ryšavé kudrny, zelené oči s jiskrou, ladné pohyby, a hlavně její umění zachytit vše na obraz ještě krásnější než to vypadá ve skutečnosti.
Vstala a došla k poličce s knihami, vytáhla z jedné knihy obálku a podala mi ji. Rozlomila jsem pečeť se znakem královského rodu a vyndala složený pergamen. Sedla jsem si na židli a pergamen uhladila. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím a překvapením jsem vydechla. Královská rodina Mornotů zve mojí mámu a její dceru (mě), na narozeniny jeho dcery Elis. V dopise pak byl zvlášť odstavec o harmonogramu slavnostního předání obrazu.
"Mi půjdeme na oslavu do královského paláce?" Nevěřícně jsem třeštila oči na dopis. O královském dvoře jsem neměla velké mínění, ale dostat se tam a vidět vše na vlastní oči, to bylo něco naprosto jiného. Máma se vrátila zpět k obrazu Elis.
"Myslím že by to nebyl dobrý nápad. Ten obraz pošlu po poslovy." Veškeré nadšení bylo pryč, zklamaně jsem se odebrala ke stolu.
"Co když se ten obraz cestou zničí?" Zkusila jsem jí přemluvit. Svitla ve mě jiskřička naděje.
"Nebo co když se něco stane a obraz se nedoručí? Měla by jsi ostudu. A jak vůbec vysvětlíš svojí nepřítomnost hm?" Moje dotírání ji nechávalo klidnou, dál se věnovala obrazu. Nevím proč mě to tak vytočilo, možná proto že jsem v tom viděla šanci na mámin úspěch, a také šanci jak se dostat tam kam jen tak někdo nevkročí.
"Proč ti tak záleží na tom aby jsme tam šli, myslela jsem že se o královský dvůr nezajímáš." Nevěděla jsem co na to odpovědět, tak jsem mlčela. Přišla ke mě a odhrnula mi cop z ramene. Položila jsem si hlavu na její hruď.
"Chtěla jsem aby všichni viděli kdo ten obraz maloval, aby viděli tebe, a navíc moc jsem chtěla vidět jak to tam vypadá."
Usmála se na mě a pohladila mě po tváři.
"Lili jestli ti na tom tak záleží, tak tam půjdeme." Štěstím jsem ji pevně objala a vyběhla schody do svého pokoje, klekla jsem si k dřevěné truhle kterou jsem dostala minulý rok k sedmnáctým narozeninám. Byla ručně malovaná. Otevřela jsem její víko a začala si urovnávat věci, které jsem v ní měla schované. Pár knih, pergameny, tuže, mámin obraz tančící víly na louce a sváteční šaty z jemné barvené vlny, fialové s černou výšivkou. Byly to jediné sváteční šaty které jsem měla. Vyndala jsem je a položila na postel. Ta oslava je už zítra. Seběhla jsem zpátky dolů abych nachystala oběd, máma se zase věnovala obrazu. Po obědě mě máma zavedla do její ložnice. Byla to malá místnůstka hned u haly byla tam jen postel a truhla a spousta pláten. Vytáhla z truhly malou dřevěnou krabičku. Chtěla jsem ti to dát až k narozeninám, ale myslím že se nic nestane když je dostaneš o měsíc dřív. Převzala jsem s posvátnou úctou krabičku a podívala se do ní. Úžasem jsem oněměla uvnitř byly stejně tak krásné vyřezávané náušnice ve tvaru růží, přesně takové jako byla ta spona.
"Budou se ti hodit na tu oslavu." Usmála se na mě. Poděkovala jsem jí a prohlížela si tu mistrovskou práci, každá růže byla vyřezaná s takovou pečlivostí, každý okvětní plátek.
"Byl to dárek od tvého otce. Měla jsem ti je dát k osmnáctým narozeninám."
"Moc děkuji, jsou nádherné." Odnesla jsem si je nahoru a položila na stolek vedle vyřezávané spony. Zapálila jsem svíčku a prohlížela si je, obracela je v prstech a cítila teplo které ze dřeva sálalo, a přemýšlela o rukách jež je stvořily, jaký asi můj otec byl. Žila jsem v domnění že špatný když od nás odešel, ale nikdy jsem nepřemýšlela proč. Nechtěla jsem se mámy vyptávat, nechtěla jsem pokazit to co by zbytečné otázky mezi námi zkazily. Vyndala jsem z truhly knihu Doteky zimy a ponořila se do příběhu jenž nesl popsaný pergamen.

Cestujeme- České Švýcarsko

Wikipedie pravý                                                             
Národní park České Švýcarsko je jeden ze čtyř národních parků v Česku. Byl vyhlášen v roce 2000, hlavním předmětem ochrany jsou unikátní pískovcové útvary a na ně vázaný biotop. Mohutné skalní věže, brány, stěny, rokle, města a bludiště vznikly v důsledku erozí křídových mořských sedimentů, které byly vyzdviženy na povrch v období čtvrtohor v důsledku alpinského vrásnění. Nejznámějším skalním útvarem je Pravčická brána, která se stala symbolem parku. Má status národní přírodní památky a jedná se o největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Vedle ní byl postaven zámeček Sokolí hnízdo.

České Švýcarsko se nachází v okrese Děčín mezi obcemi Hřensko, Chřibská a vesnicí Brtníky. Zaujímá oblast při státní hranici s Německem, která ho odděluje od národního parku Saské Švýcarsko. Rozloha parku činí 79,23 km². Oblast náleží ke geomorfologickému celku Děčínské vrchoviny, která je součástí Krušnohorské hornatiny. Z jižní a západní strany park obepíná Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, z východní strany k němu přiléhá Chráněná krajinná oblast Lužické hory. V parku se nachází jediná vesnice, a to Mezná patřící k obci Hřensko, dále zřícenina vodního mlýna a několika skalních hrádků (např. Falkenštejn, Šaunštejn).

Lesy pokrývají 97 % území. Původně dominantní buk lesní byl vytlačen dnes silně převažujícím smrkem ztepilým. Bylinné patro zde není příliš druhově rozmanité, zato v patru mechovém se vyskytují stovky druhů mechů a lišejníků. Kdysi známou rostlinou parku byl blánatec kentský, už se však v parku nevyskytuje, stejně jako řada živočichů typu los evropský či kočka divoká. V Českém Švýcarsku hnízdí desítky druhů ptáků, za všechny lze jmenovat čápa černého nebo sokola stěhovavého, jehož zdejší populace je největší ve střední Evropě.

Myslím že všichni kteří Národní park České Švýcarsko navštívili se mnou budou souhlasit když řeknu že je to jeden z pokladů ČR, i když je spoustu míst nedostupných. Cesty značí informační cedule a trasa je jasně značená takže nehrozí že by jste se ztratily, i přes to jakou má park rozlohu. Když dosáhnete vrcholu čeká Vás překvapení(jestli jste si to tedy nezjišťovaly předem) ve formě útulné restaurace, která byla ale k mé smůle zavřená:-D

Jelikož jsem se nemohla rozhodnout jakou fotku použiji, vybrala jsem jich z rodinného alba hned několik:-)

Krátká úvaha-Nic není jenom dobré nebo špatné

Tento článek bude takové rozjímání. Jelikož jsem poslední dobou přečetla dost "chytrých" knížek o tom jak být perfektní sluníčkový vždy veselý člověk, a sama na sobě zjistila že to prostě není skutečně dosažitelné, neboť přetvářka je mi cizí. Jako lidé by jsme se měli v první řadě naučit přijímat se takový jací jsme, tedy i s tím že máte nálady pod psa a nejraději by jste byly zalezlí někde pod peřinou. Nikdo přece na světě není jenom dobrý nebo zlí. Každý máme v sobě malý vesmír kde funguje zákon rovnováhy a duality. Za sebe můžu říct že mám takové tři pohledy na svojí osobu, taková jaká chci být, taková jaká jsem doopravdy a taková jaká jsem, ale být nechci. I když jsou tyto pohledy tři vzájemně tvoří právě tu zmíněnou dualitu, protože pohled chci a nechci být se vzájemně vyvažuje a pak je tu naše skutečné já jací doopravdy jsme. Určitě souhlasím s tím že pozitivně pohled na svět je vítán, ale cítit se špatně za to že se cítíte špatně to už ne. Já sama jsem se kolikrát nechala oblbnout takovýma sluníčkovýma knížkami o tom že si do těla pustíte světlo a bůhví co ještě, najíždění na nějaké boží vlny. Pokud se v tom někdo vzhlídne a cítí že je to jeho cesta, pak je vše správně, ale snažit se sám sebe přesvědčit o něčem co tak necítí je frustrující. Člověk by měl být prostě sám sebou a zatím si stojím. Když se nechci smát, nesměji se i kdyby si o mě lidé mysleli že jsem škarohlíd. Když nechci mluvit, nemluvím, i kdyby si mysleli že jsem nějaký podivín. Nemyslím si že to tak má každý, třeba někde na světě běhají lidé co nikdy nemají žádné starosti a naopak lidé co se nimrají v každém problému. Já jdu zlatou střední cestou, když jsem šťastná užívám si to (a kdo ne :-)), když se cítím špatně snažím se z toho něco vytěžit a tvořím nebo prostě nedělám nic. Tvorba by asi sluníčkovou kontrolou neprošla, ale i tak je to něco do čeho jsem vložila svoje pocity. Mít za každou cenu křečovitý nebo falešný úsměv na tváři je vyčerpávající. Jsem šťastná taková jaká jsem, tak buďte také.

Zdraví a krása- Měsíčková mast

Pokud Vás trápí drobné ranky nebo suchá kůže, vaše problémy vyřeší měsíčková mastička, která je velmi jednoduchá na přípravu doma. Nevím jestli je to úplně dobré, ale mě vydrží v lednici po celý rok:-) Měsíček má protizánětlivé a antibakteriální účinky, křečové žíly, hnisavé rány, pohmožděné svaly a bércové vředy, omrzliny, popáleniny a plísňová onemocnění.

Recept:
Tři polévkové lžíce nadrobno nasekaných květů i s listem vmícháme do 50g vepřového sádla nebo lanolinu, vše opatrně a krátce podusíme a po té stáhneme z plotny. Přikryjeme policí a necháme směs vyluhovat alespoň na 10 minut. Poté přecedíme přes plátno, a z mé vlastní zkušenosti radím opravdu pečlivě protože každá nečistota může následně zapříčinit kažení nebo plesnivění výrobku.

Opět jednoduchý recept na domácí zdravý, základ receptu je opět použitelný na jakékoliv bylinky.

Literární ukázka-Konec světa

Je chmurné páteční ráno, obloha už není co bývala, kam zmizely hvězdy? Kdo ví. Nad městem se nese šedý povlak. Je to vůbec ještě naše město? Kdo má teď po tom všem právo určovat a rozhodovat o tom co je a není naše město, nebo toho co z něj zbylo. Nic už nebude tak jako dřív. Zmizely domy, silnice...lidi.


Něčím své srdce naplnit musí když je v duši i na zemi pusto. Jenže jak? Dívka pomalu vrátila šedou záclonu na své místo. Zůstala na jediném místě který pro ni znamenal domov. Na pusté zemi vypadala skořepina rozbořeného malého domku směšně. Dívce to nevadilo bylo to místo kde může dál snít, dál se utápět v prázdnotě která po tom všem zůstala. Zůstala tu úplně sama?


Na zem se snesl déšť a pomalu smýval nánosy prachu a suti. Kéž by ten déšť mohl smýt i samotu která se rozprostírá její duší. Nad ohořelým stromem se snášelo hejno vran. Jak ponurý obraz.


Jako by se už nic nemohlo vymanit z pout šedi která pokryla celý svět. Usilovně se snažila přemýšlet co bude dál, ale mysl byla příliš neklidná. Je možné si vůbec připustit že na zemi už nezbylo vůbec nic?.


Nic co by jejímu životu mohlo dát smysl a řád? Její existence se teď scvrkla do podoby čtyř šedivých stěn a bílé myši která se schovávala pod malou skříňkou. Bílé rozptýlení v šedivé mlze černých dní. Tichem se ozval první úder začínající bouře. Blesk prosvětlil mlhu jako baterka. Dívka si sedla ke skříni a pozorovala bílou myš. Všimla si že myš střeží nějaký malý korálek. Lehla si a strčila ruku pod skříň. Myš se nelekla jen si tak shrbeně seděla a koukala co se bude dít dál. Dívka vzala korálek mezi prsty a podívala se na něj zblízka. Nebyl to korálek, ale semínko. Vyšla před domek, klekla si do bláta, déšť jí bičoval tváře, políbila semínko a vtlačilo ho do vodou prosycené hlíny. Možná je to konec světa, ale ne života.

Moje potkaní štěstí

Povídání o čtyřech ocáscích...


V dnešní době se řady milovníků potkanů pomalu ale jistě rozrůstají. Stále je ale vysoké procento (díky neinformovatelnosti) lidí které potkany jako domácí mazlíčky prostě neberou, nebo se jim hnusí. Pak jsou ještě lidé kteří vůči potkanům reagují až agresivně. Nemluvím o lidech kteří trpí fobii ani vás nenutím je chovat, ale snažím se o to aby jste pochopily podstatu toho proč jsou lidé kteří je milují. Nejsou to většinou jenom lidé extravagantní, ale ač by jste se divily potkana mají doma mnozí úplně obyčejní lidé (maminky, tatínkové,ta prodavačka za kasou, ten pán v obleku co jste zrovna potkaly- no pánem v obleku si nejsem tak jistá!:D).


Důležité je pochopit že dnešní potkani které si koupíte od chovatele (ne z množírny) někdy až královsky vymazlené, se opravdu v mnohém liší od potkanů žijících ve volné přírodě. Těm kdo nechápou tu krásu kterou majitelé ve svém potkanovi vidí musím doporučit aby se alespoň na chvilku oprostil od obrazu potkana žijícího v kanálech. Podívejte se na toto zvířátko zcela bez předsudků v jiném úhlu, v úhlu potkaního nadšence, poznávejte ho jako jakékoliv jiné zvířátko, ocásek opravdu není slizký jako žížala, ale je teploučký a hladký. Potkan opravdu není špindíra, častokrát za den dodržuje hygienu (čistí se častěji než kočka!). Kožíšek má hezky jemný a měkký. Pro mě fungují jako antistresový míček jen je nesmíte tolik mačkat!:D.


Pokud si potkany zamilujete, oni budou milovat vás. Častokrát si sami přijdou pro pohlazení. Oni nás, zodpovědné chovatele prostě potřebují, milují nás a všemožnými způsoby to dávají najevo.

Potkan je velmi vnímavé a inteligentní zvířátko. Mnozí potkani se pokud se jim majitel opravdu hodně věnuje, naučit stejné kousky jako může umět pes. Není to úžasné? Jak takoví malí tvoreček může v lecčem zastoupit tak odlišný a oblíbený zvířecí druh jako je pes. Kolik se v těchto maličkých srdíčkách schovává lásky a jen čekají na správného milující majitele, který jim nabídne život pro ně vyhovující, aby mu tu lásku mohli dát. Pochopte tedy zástupce těchto domácích mazlíků a jejich majitele, nejsou to blázni, každý z nich ví co vše jim může jejich potkánek nabídnout.


A jak jsem vlastně přišla ke svým klukům?

Moji dva potkaní bráškové Bonifác a Barnabáš se narodily 12.5. 2014, ke mě domů se dostaly 29.6. 2014.

Bonifác- Černý, berkshire, standard. Znak má nepravidelný tvar.

Barnabáš- Ruský modrý, berkshire dumbo. Znak má nepravidelný tvar.


Jak jsem se vůbec začala zabývat myšlenkou na něco takového?

Mnoho z důvodů byl ten že jsem věděla že dokážu své budoucí zvířátko zaopatřit, a to po všech stránkách. A proč právě potkan?

Inu jako každého začínajícího chovatele mě ohromila jejich inteligence která se s ostatními hlodavci (kterým nechci křivdit) nedá měřit, a nejen to, pro jejich hebký kožíšek, šmejdivý čumáček, roztomilý výraz v jejich malých obličejích, a pak prostě kdo nemá rád zvířecí miminka? Kluci se ke mě dostaly už malinko odrostlejší, takže to nebyly žádný mimina, ale tím líp pro mě, alespoň jsem se nemusela strachovat že by prolezly v prvních dnech přes mřížky a já je tu zběsile naháněla. Kluci se hodně rychle otrkali, byli perfektně vymazlení, už druhý den jsem je k sobě měla přilepený jako pijavice. Hold asi začátečnické štěstí na povahy. Úžasně se projevila jejich odlišnost v povahách, každý je prostě originál. Bonifácek zvědavější a čipernější musí být prostě všude, všechno označit, všechno oňuchat. Barnabášek je zase opatrnější neproleze všechno jako Bonifác a nejraději si prostě natáhne nožky a relaxuje a nejlépe co nejblíž páničky, prostě si mi zaleze pod tričko a chrní, na chviličku vždy vykoukne kde je bráška a když zjistí že ten si z páničky dělá prolejzačku jde chrnět dál. Po chvilce se dobrodružstvím unaví i Bonifác a přichází čas tulení. Oba dva si zalezou pod můj krk a nechávají se drbat a pusinkovat. Musím dávat pozor abych pozornost rozdělila rovným dílem. Oba dva se totiž umí urazit, to pak pomůže jenom kousek nějaký dobrůtky. Je úžasné je dále poznávat a učit se od nich nové a nové věci, které mou lásku k nim dále prohlubují. Učí mě být trpělivější, rozumnější a lepší člověk.

Já vám přeji abyste prožívaly s vašimi budoucími i současnými potkánky tolik štěstí a lásky jako já.

On totiž špatný potkan neexistuje, existuje jenom potkan špatným člověkem vychovaný. A to mě přivádí jak jsem se dostala ke Karlíkovi

Karlík- Albín, datum narození-neznámé

Tou dobou kdy se ke mě Karlík dostal jsem si plánovala že Bébéčkám pořídím kamaráda, s natěšením jsem projížděla seznamy chovatelských stanic a zálibně si prohlížela fotografie vystavených miminek, to je ta nejtěžší chvíle, protože jsou všechna tak roztomilá! Osud to ale chtěl jinak, a dostala jsem od mamky informaci že zrovna nějaká její známá z práce dává potkana pryč jestli bych se ho neujala, nepřemýšlela jsem dlouho a pro Karlíka jsem si jela, to co mě čekala, jsem si nedokázala vybavit ani v tom nejhorším snu.

Když jsem nevěřícně přišla na dvůr a bylo mi naznačeno že je v králíkárně, myslela jsem že se na patě otočím a půjdu se vyzvracet za nejbližší roh. Ona to ani nebyla králíkárna, ale spíš jakýsi útvar z plesnivého dřeva, majitelka mi pověděla že si ho mám vyndat sama, protože jí několikrát pokousal a ona se ho bojí. Když jsem odhrnula kupičku slámy, v rohu se krčilo bílé vychrtlé co si, zvednul hlavičku a čuchal, tak jsem mu dala připravenou dobrůtku kterou s radostí přijal. Všimla jsem si že nemá ani krmení ani vodu, a to nevím jak dlouho tam vlastně byl. Chci jenom dodat že Karlík se o de mne nechal vzít do ruky, bez toho aniž by mě jak říkala majitelka pokousal, a v cuku letu jsme byly pryč. Doma jsem zjistila že má svrab takže jsme hned letěli k veterináři. A k nejhoršímu nedávno prodělal mrtvičku takže jsme letěli k veterináři zase. Přes to všechno je to hodný a mazlivý potkan vděčný za každé pohlazení a plnou misku krmení.

LMG´s Zuli (Bedřich) 11.března 2015 Dumbo, Rex, Ruský stříbrný aguti mismarked berkshire

Zulínek je moje vysněné miminko, je to úplný mazlítko a chovatelka je úžasná bytost, tímto jí chci složit poklonu za to jakou péči svým odchovancům dává. Ze Zulíka vyrostl nádherný potkaní chlapák mazlivý (jako všichni moji ocásci) Nikdy s ním nebyli žádné problémy a s klukama si sednul hned za což jsem moc ráda, skoro to vypadá že mám prostě na potkany štěstí!















Na této fotce chybí Bonifácek, protože byl tady!

Cestujeme- Hasištejn 2015

Výletní článek s překvapením...

Wikipedie pravý                                                                      
Hrad Hasištejn (německy Hassenstein) leží na české straně Krušných hor nad obcí Místo v nadmořské výšce 627 m n. m. Je jedním z nejstarších hradů severozápadních Čech, též rodištěm a sídlem významného aristokrata a humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.

Původ Hasištejna není znám, na hradišti byly nalezeny stopy pohanského pohřebiště, což svědčí o velmi dávném osídlení. První písemná zmínka o královském hradu byla v Majestas Carolina ze 14. století, přestože na tomto místě je zmiňováno opevněné místo už ve století dvanáctém. Poskytovalo ochranu obchodní cestě mezi Kadaní a německým městemZwickau.

Je možné, že gotický hrad zde nechal postavit sám král Václav II. Od roku 1348 byl hrad v držení rodu pánů ze Schönburgu. Císař a králKarel IV. jim jeho držbu roku 1351 prodloužil i s panstvími Přísečnice a Schlettau. V jím vydaném zákoníku Majestas Carolina jej uvádí mezi královskými hrady, které panovníci nesmí prodat a zastavit jej směli nanejvýš na 9 let. Šumburkům hrad patřil až do roku 1412, kdy ho přenechali Jindřichu mladšímu Reussovi z Plavna. Ten se dostal do sporů s Václavem IV. a spolčoval se s loupeživými rytíři, se kterými přepadávali královské statky. Královské vojsko proto pod velením Mikuláše Chudého z Lobkovic hrad po dvouměsíčním obléhání dobylo a král Hasištejn ihned Mikuláši zastavil. Od roku 1421 ho Mikuláš získal jako dědičné korunní léno. Jeho vnuk, vzdělaný humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, zde žil trvale od roku 1490 a nechal hrad výrazně rozšířit. Pak v něm založil jednu z největších knihoven českého království. Knihovna byla později přestěhována do Chomutova, kde roku 1598 shořela.

Hrad dále vlastnili různí příslušníci Lobkoviců a jeden čas i Šliků. Po konfiskaci majetku Jiřího Popela z Lobkovic vlastnil sedm osmin hradu císař Rudolf II. Roku 1606 je od něj koupil Linhart starší Štampach ze Štampachu. Po bitvě na Bílé hoře a během třicetileté války se majitelé měnili a stavba začala chátrat. V záznamech z roku 1622 byl hrad uváděn jako opuštěný. Na počátku 18. století zříceninu hradu nechal upravit Emanuel Karsch, postavil zde hostinec. Ten v roce 1976 vyhořel. Obě budovy hostince před požárem jsou zachyceny ve čtvrtém dílu seriálu 30 případů majora Zemana Hon na lišku jako Čadkova chata („Liščí doupě“). Nový, menší hostinec byl postaven v roce 1995. Je na něm pamětní deska, připomínající návštěvu J. W. Goetha v roce 1810.

Musím dodat že mimo areál zříceniny Hasištejn je věžička (nebo spíš skořápka věžičky) Moje zvědavost mi zavelela jít prozkoumat i ji, i když po příjezdu na parkoviště vás pohled na zříceninu ohromí, k mému zklamání slouží věžička mimo areál nejspíš jako turistický záchod:-D Jinak v areálu je několik míst která jsou ještě přístupná jako vyhlídková věž, nebo  kaple. V areálu je i restaurace kde se dá dobře najíst.

A kde je sakra to překvapení?:-D Na fotce níže, vybrala jsem ji jelikož si můžete povšimnout toho zvláštního světelného jevu, mohu přísahat že při vyfocení tam nic nebylo:-D a známky o tom že by tam strašilo nejsou, tak možná je to duch na výletě.

Moje inspirace- Jolana Fišerová a Lev Murafa

Každý má nějaké sny, jen málokdo si je ale splní.

Jolanka s Murafou což je střapatý plyšový lví model a kouč, jsou nerozlučná dvojka inspirující mnoho lidí, poutavou formou krok po kroku učí lidi plnit si jejich sny a zdolávat cíle pro mnohé z nás neMYSLITELNÉ. Jolana i Murafa nám dnes a denně dokazují že můžeme zvládnout co chceme a ještě nám při tom formou e-booků ukáže jak na to.
Svůj web si založila jako úplný začátečník, i přes to dokázala na své stránky přilákat stovky a stovky lidí. Murafovi zábavné a milé fotografie doplňující texty, a osobitý styl se staly nedílnou součástí mého života.

Na webu Pokrokovník se dozvíte zajímavé tipy a rady jak se udržet na cestě za svým cílem a stoupat stále vzhůru. Na víc pro Vás Jolana spolu s Murafou připravují skvělé soutěže, a doplňky jako jsou záložky a tabulky kam můžete zaznamenat svůj poKROK.

A proč mě to zaujalo? Protože Jolanku znám a vím že musela ujít dlouhou cestu a překonat spousty překážek aby byla tam kde je, nic nemá zadarmo, i když sama zadarmo rozdává spoustu štěstí a inspirace. Že nám opravdu dokazuje že lze v životě dokázat víc než si myslíme.

Zdravý a krása- Levandulový olej

Před nedávnem jsem narazila na recept jak si udělat domácí levandulový olej, a jelikož mám po sklizni a v pokoji se mi suší poslední svazeček rozhodla jsem se že ho vyzkouším. Recept je variabilní a dá se kombinovat i s jinými bylinkami podle potřeby. S olejem se natírají postižená místa, je vhodný i na masáže a aromaterapii.

Recept:
Dvě až tři hrsti sušených nebo čerstvých květů nasypte do čisté nádoby a přelijte 0,3 l kvalitním panenským olivovým olejem. Nádobu dobře uzavřeme a necháme vyluhovat na teplém a světlém místě alespoň dva týdny, každý den se obsah protřepává. Nakonec se scedí a skladuje v temnu a chladu.

Recept je velmi jednoduchý, a jaké jsou jeho účinky?
Zmírňuje bolesti svalů, hlavy, posiluje, je antiseptická a uklidňuje.
Levandule obsahuje éterické oleje a třísloviny proto tak výrazně voní.

Literární ukázka- Liliana věk draků kapitola I.

Procházím trhem, a hledám stánek s rybami. K zemi se snáší jemné mrholení, přitáhnu si plášť těsněji k tělu. Nad městem se vznáší mlha, přichází podzim. Od té doby co máma prodala první obraz uběhlo už spoustu času. Od té doby nemá chvilku času. Teď je nakupování a udržování pořádku v našem malém Podhradním domku moje starost. Nevadí mi to, stejně nemám co na práci. Mámy talent jsem nezdědila. Nemám vlastně talent na nic. Neumím malovat, vyšívat, ani zpívat jako dívky v mém věku. Mojí starostí je aby byl na stole teplý oběd a máma měla plátna a barvy na malování. Žijeme s mojí mamkou skromný život. Podhradí je spleť uliček lemovanými malými domky nalepenými na hradní zdi, je to slušná oblast s trhem, kostelem Svaté Brigit a malým náměstíčkem. Moje práce spočívá v tom že chodím každou středu a sobotu na trh prodávat matčiny obrazy, a každý čtvrtek kdy je rybí trh kupuji u pana Anderse čerstvé ryby. Pan Anders je milý baculatý pán vyvolávající svým zvonivým hlasem dnešní čerstvé úlovky. Jestli chcete opravdu dobré a levné ryby, pan Anders je má. Dnes se ale zdál jindy velmi výřečný pan Anders zamlklý. Vypadalo to, že nemá starosti s tím aby dnes něco prodal. Čelo mu zvrásnily vrásky a oči měl potemnělé, v ruce držel sekáček na ryby.

"Dobrý den, děje se něco pane Andersi?" Přistoupila jsem k němu blíž abych viděla do jeho očí. Mlčel. Vybrala jsem rybu a položila mu ji na váhu. Beze slov mi rybu zabalil a podal mi ji. Do natažené dlaně jsem mu vtiskla měděnou minci. Nevypadalo to že začne mluvit, tak jsem se slovy díků otočila na patě.

"Chytili ho" Pronesl se vzlykem pan Anders. Chvilku mi trvalo než mi došlo co se stalo. Dotkla jsem se jeho ruky.

"Je mi to líto." A s těmito slovy jsem se otočila a spěchala domů. Na rukou mi naskočila husina. Pan Anders měl syna, byl asi v mém věku. Před časem jsem zaslechla mámu jak se o něm baví se sousedkou, byl to hodný kluk, ale po tom co začal chodit do Krysí díry se změnil. Podhradím se šuškalo že se přátelí s nějakou elfkou. Byla jen otázka času než se to dozví velitel královské stráže. Tento čin je po celém království velezradou, a za tu se platí cena nejvyšší. Smrt.

S myšlenkou na krysí díru a Andersova syna jsem se otřásla. Bylo to hrozné místo, jako město pod městem. Spleť nepoužívaných kanalizací a chodeb které se za pomoci jejích obyvatel, lidí bez domova, nemocných, uprchlíků a exilových elfů změnila na svět kde nevládnou žádná pravidla a člověk tam může celkem rychle přijít k úhoně. Oficiálně mají elfové vstup do města zakázán, ale tento zákon se dá lehce obejít, pod východním vstupem do města je ve skále díra vedoucí do Krysí díry. Tam už se snadno ztratí a nikdo se nestará že vlastně žijí ve městě, tedy spíš pod městem. Vzhledem k tomu že ve městě hlídají četné královské hlídky nikdo z obyvatel Krysí díry se neodvažuje dostat na povrch, a těch málo co to udělá skončí v žaláři, nebo hůř na šibenici.

Už jsem skoro doma, mrholení se změnilo na silný déšť, akorát včas na to udělat si čaj. Máma už na mě čekala, nebo spíš na oběd. Máma sedí jako vždy v hlavní místnosti před malířským stojanem a hledí někam do prázdna. Říká že takhle čerpá inspiraci. Nevím co jí inspiruje na staré oprýskané zdi. Položila jsem rybu na stůl, a šla jsem jí obejmout kolem ramen.

"Mami mluvila jsem s panem Andersem a..." Nestačila jsem doříct větu, máma se otočila a položila si hlavu na moje rameno.

"Já vím dítě, byl to hodný chlapec" A přitiskla se ke mě ještě silněji, jako by ona nesla tu tíhu ze ztráty svého dítěte. Při takovýhle chvílích mám pocit že jsme na světě jenom mi dvě, jenom mi dvě proti celému světu.

Někdy mi otec opravdu chybí, někdo kdo by nad námi držel ochranou ruku, i když je pro mě otec jen prázdné slovo, odešel když jsem byla malá, nic o něm nevím. Máma o něm mluvit nechce. Jediná památka kterou na něj mám je dřevěná vyřezávaná spona kterou mi dala máma. Byl to její zásnubní dar.

"Kdyby jen král nebyl tak umíněný mohly by s námi žít elfové tady nahoře, jsou to slušní tvorové, když jim dáme šanci." Prudce jsem se od ní odtáhla, až zalapala po dechu.

"Mami! Jak tohle vůbec můžeš říct. Po tom všem, po válce, po přivlastnění lesa elfama a po těch dalších věcech které se dopustily na nevinných lidech." Odešla jsem k pultíku abych připravila rybu, máma se zase otočila zpět ke svému plátnu.

"Nebyli to jen elfové kdo vedl válku, na to nezapomínej dítě."

Nevěděla jsem jací doopravdy jsou, Luonští elfové žijí skrytě před zraky lidí v Hýbajících lesích okolo hranic. Říká se že uloví a uštvou každého člověka který se jen odváží přijít do lesa. Proto je málo místních dřevorubců a dřevo je tak drahé. Elfové žijí v kmenech které mají vlastní pravidla podle toho kdo jej vede. Všechny elfy ale spojuje vytrvalost a láska k přírodě. Při tom co jsem porcovala rybu jsem si vybavovala všechny historky co se povídaly po městě a po hospodách o tom jak král sjednotil celé království od Železné země obývané trpaslíkama až po Kamenné pustiny které byly domovem skřetů a jejich otroků zlobrů. Od toho dne se směl král nazývat míro tvůrcem, ale mír s elfy se mu ujednat nepodařilo. Po obědě jsem si sedla na parapet okna a začala listovat knihou Dějiny kamenných měst, našla jsem tu knížku za měďák na trhu vypráví o historii skřetích měst, nechutné a nudné. Skřeti mají svá území rozlehlá na kamenité pustině, jediná surovina je tu kámen a tak mají celá města vystavená z kamenů, jsou to odporné nerovné stavby. Je známo že v kamenných pustinách funguje otroctví jako takové, naštěstí jsou kamenné pustiny daleko za hranicemi království. Pro své kamenné stavby využívají zlobry, odporné rohaté a slizké kreatury, skřeti si zlobry zotročují už tisíce let. Nikdo nechápe proč. Zlobři jsou obrovská stvoření dost silná na to aby zvedala těžká kamení, ale i na to aby rozmáčkla skřeta. Pozorně jsem si prohlédla obrázek válečného zlobra, a doufala že ten mír mezi skřety vydrží ještě déle než jen pár let. Knížka mě nakonec přivedla do říše snů. Šedivých a neurčitých.

Vanilčino překvapení

Nic není náhoda?

Jelikož jsem se v předchozím článku zmínila o křečulce Vanilce a jejím záhadném naklonování, napadlo mě že další článek by mohl být o tom se vlastně stalo (a může se stát každému z Vás:-))

Vanilka je Syrský křeček kterého jsem dostala jako dárek s původním jménem Bedřich (haha:-D) Vzhledem k tomu že jsem nikdy předtím křečka neměla, neměla jsem ani důvod pochybovat o Bedřichově pohlaví. Jelikož jsem ale člověk zvídavý zajímalo mě jak vlastně u křečka takové pohlaví vypadá, víte ono u potkanů vás to bací na první pohled (majitelé potkaních kluků určitě ví o čem mluvím:-D) Načetla jsem si pár věcí na internetu jelikož jsem chtěla být zodpovědný chovatel, a zjistila jsem že Bedřich vlastně Bedřich není, ale je to holčička a tak dostala jméno Vanilka (první co mě napadlo na stole u počítače byl zrovna kelímek od vanilkového jogurtu:-D) Nijak zvlášť mě to nevykolejilo, to hlavní mělo totiž přijít až druhý den.

Ráno následovala pravidelné krmení zvěřince, u křeččí klícky jsem se zastavila a naslouchala libému vrkání, a úsměv mě přešel po tom co jsem zahlédla červené cosi kroutící se napůl žerdi z domečku. V šoku jsem nakoukla dovnitř a vyzkoumala že se pod Vanilkou kroutí asi pět maličkých červených žížalek. Moje pocity? Zpanikařila jsem a lítala z pokoje do pokoje nevěříc že se mi stalo to předčím většina chovatelů varuje (riziko toho že si vezmete nakrytou samičku nejasného původu je velké) Každopádně jsem se přihlásila na křeččí fora a žádala zkušené chovatele o pomoc, vzhledem k tomu že jsem měla strach aby se Vanilce nebo miminkům nic nestalo zahlcovala jsem forum různými dotazy. Po uklidnění že křečuldy se o všechno postarají sami jsem tedy vyčkávala a stal se ze mě pozorovatel úžasného zrození a vývoje malých křečků.

Následoval kolotoč vyzvídání na foru co má vlastně Vanilka za barvu jelikož později bylo jasné že mají skoro všechny barvu po mámě, nebylo by vůči budoucím majitelům Vanilčiným miminkům fér kdybych jim řekla že miminka jsou ve zbarvení "asi nějaký béžový nebo co" :-D A tak jsem si perfektně nastudovala zbarvení křečků syrských a po společné konzultaci s majiteli Chovatelských stanic jsme dospěli k závěru že Vanilka je ve zbarvení holubí šedá a s tím i čtyři z jejich pěti mimin to páté jako jediné má zbarvení skořicové (zůstává doma). Musela jsem se taky naučit rozeznávat pohlaví u miminek což bylo v celku jednoduché, po přezkoumání máme tři holky a dva kluky.

Miminkům je právě teď 18 dní všechny koukají a mají se čile k světu, po internetu jsem rozházeli inzeráty a nabídky, jelikož si je bohužel všechny nechat nemohu, obohatím tak alespoň pár zájemců o vymazlené mazílky.

Myslím že je to velká zkušenost, ale určitě bych si to už takhle nezopakovala, určitě ne záměrně. Není to totiž o tom jen tak spářit křečky i když je to jednoduché, v první roli hraje genetika, etika,  možnosti a prostory (věřte že spotřeba křeččího krmiva je s miminama opravdu velká) Každopádně jsem dozvěděla a naučila spoustu nových věcí. A pohled na hrající si mrňousky je opravdu krásný.

Jestli je mezi Vámi někdo kdo by měl o křeččí miminko od Vanilky zájem nechť se podívá sem:
http://pitynka.phpbb9.com/t451-miminka-syrskeho-koeeka-k-adopci

Najdete tam podrobné informace o nabízených miminkách a kontakt.