pondělí 21. září 2015

Co mě zaujalo- Aura-soma


Co je Aura-Soma
Aura-Soma patří k novodobým celostním terapiím. Jedná se o unikátní metodu, která je syntézou působení drahých kamenů, minerálů, energií rostlin a barevné terapie. Je všeobecně známo, že fyzické nemoci bývají až tím „posledním výkřikem“ naší bytosti. Na fyzické rovině se totiž projeví pouze takové energetické nerovnováhy, které nebyly zpracovány na jemnějších úrovních. Tyto nerovnováhy mají své příčiny, a právě jimi se Aura-Soma zabývá. Pracuje s příčinami a souvislostmi „ne-mocí“, které se projevují v rovině našich emocí, vlastností a chování, či na našem těle. Aura-Soma bývá nazývána léčbou duše. Znamená to, že nám pomáhá harmonizovat duchovní, emocionální, mentální a fyzické roviny naší bytosti a nalézat kontakt s našim vnitřním vedením. Nejrůznější nerovnováhy se mohou projevovat například tak, že se snadno rozčílíme nebo se necháme lehce vyvést z míry. Nebo si naopak neumíme o nic říct, máme velké množství zábran a považujeme všechny lidi kolem sebe za mnohem přednější než jsme my sami. Možná se příliš červenáme nebo rychle ztrácíme hlavu. To všechno jsou samozřejmě běžné lidské projevy, které však ukazují na náš ne zcela vyrovnaný stav. Proto mluvíme o neharmoniích. V okamžiku, kdy nám tyto nerovnováhy v energiích – protože i tak lze na neharmonie pohlížet – začnou vadit a máme pocit, že bychom se sebou něco rádi udělali, začneme pokukovat po dveřích s nápisem „práce na sobě“, za kterými nás čeká řada metod a terapií. Ty nám mohou v dobrodružství sebepoznávání a sebe-vylepšování pomoci. Sebevylepšováním zde nemyslíme, že se budeme snažit vybrušovat do jakýchsi dokonalých představ, ale spíše to, že budeme lépe a více sami sebou, že budeme žít svůj vlastní plný život. A právě na cestě k vědomějšímu, autentickému životu je Aura-Soma krásným a silným pomocníkem.

Základem tohoto systému je sada dvoubarevných lahviček Equilibrium (česky rovnováha), které jsou tvořeny dvěma částmi, olejem a vodou, v poměru 1:1. Obsahují výtažky z rostlin, energie drahokamů, minerálů a barev. Emulze, která vznikne protřepáním obou částí, se nanáší přímo na tělo.

Dalšími přípravky jsou barevné a voňavé energetické substance, tzv. Pomandery. Obsahují 49 bylinek v různých poměrech, podle oblasti působení. Jejich hlavní funkcí je posílení a harmonizace aury, tedy zlepšení naší energetické ochrany. Nanášejí se do aury a jejich účinek je okamžitý. V dnešní době, kdy už jsme poměrně citliví na různé negativní či nepříjemné energie, představují Pomandery dobrou ochranu a pomoc.

Třetím ze základních prostředků jsou Kvintesence. Jsou to opět jemné energetické substance, které slouží k navázání kontaktu s tzv. mistrovskými energiemi. Každý barevný paprsek totiž svou frekvencí přenáší i informace, principy a kvality. Kvintesence je dobré používat před meditací na aspekty, které bychom si v sobě přáli rozvíjet. Navázání kontaktu s těmito energiemi v podstatě znamená objevit určité kvality sám v sobě.

Dalšími produkty jsou Mořské a Motýlí Sluneční (Solární) esence. Mořské esence jsou vydatným pomocníkem při uzdravování našich vztahů a při harmonizaci negativních energetických polí, která omezují naše dobré fungování, projevy a komunikaci s druhými. Motýlí esence k nám přicházejí ze Slunce a obsahují energie mnoha barevných odstínů o velmi vysokých frekvencích, díky čemuž mohou působit i na nejjemnější složky aury.

Aura-Soma jako léčebná metoda má svá specifika. Pro její pochopení je důležité podívat se na souvislost pojmů ne-moc, odpovědnost a vědomé jednání. Léčení jako proces může označovat buď akutní pomoc při fyzické nebo psychické nesnázi nebo odstraňování příčiny – to tedy znamená práci na emocionální, mentální nebo duchovní úrovni. Aura-Soma pracuje především druhým způsobem. Jak k tomu dochází? Každý člověk v sobě nosí spoustu zážitků, emocí, vzorců, zvyklostí a způsobů reagování. Obvykle máme sklony je neustále opakovat a tím je posilovat. Spousta návykových reakcí se děje nevědomě, což je samozřejmě problém, protože pokud o něčem nevíme, nemáme nad tím ani žádnou kontrolu a moc. Na co nevidíme, to je svým vlastním pánem v našem domě, a ovládá-li nás něco nevědomě, nejsme řádnými „kormidelníky“ svého žití. Tím se dostáváme k pojmu nemoc.

Ne-moc je něco, co neovládáme, co je mimo naši vědomou účast. Jak si pomoci? Především snahou uvědomit si to, co v nás podvědomě funguje, a pak se vědomě snažit tento vzorec nebo způsob reagování změnit. Takto přijmeme vládu a odpovědnost za to, co děláme a žijeme. Aspekt odpovědnosti je v Aura-Somě velmi důležitý. Samotné lahvičky si také vybírá člověk sám. Je dobré si intuitivně zvolit barevné kombinace a pak samostatně – či s podporou jiného člověka – projít celým procesem léčby. Tak se sami a vědomě proměňujeme ve svobodnějšího člověka. Říká se, že Bůh dal člověku možnost přemýšlení a možnost volby. Do jaké míry však skutečně volíme, nakolik jsme tvořivě přítomni v našich, možná poloautomatických, životech?

Používáním lahviček se v nás začne odehrávat proces uvědomování si. Věci, které nás dříve vyváděly z rovnováhy a se kterými jsme si nevěděli rady, najednou prožíváme vědomě, jsme schopni je pozorovat a tedy i nějakým způsobem řešit. Lahvičky nám navíc dodají energii, abychom dokázali udělat to, co chceme, a co jindy z nějakých důvodů (strach, nejistota) nešlo. Prožijeme tedy své nové možnosti, které pak můžeme „přijmout do svého repertoáru“.

Čím je Aura-Soma přitažlivá? Co dělá lidi tak krásně člověčími, lidskými? Jsou to naše city, pocity, emoce. A samozřejmě věčný boj mezi city a rozumem. Za svůj život si mnohdy naděláme v cítění veliké zmatky. Mnoho bolestivých zážitků nosíme uložených v sobě, od mnohých pocitů se raději „oddělíme“, nechceme je už vidět, protože by to znamenalo bolest nebo nepříjemnou konfrontaci. Navíc zažíváme tlaky našeho okolí, požadavky a nároky, mnohdy naprosto neslučitelné s naším cítěním. Mnozí se potřebujeme vrátit ke svým skutečným pocitům, sami k sobě. Lahvičky jsou jako přátelé, kteří nám barevný svět našich pocitů připomínají a pomáhají nám se do něj vrátit.

Aura-Soma je terapie duše. Léčba duše je směřování k lásce. Vyléčení je láska. Znamená to, že přestaneme bojovat o sebe, bát se o sebe, nevědět, co se sebou. Větším poznáním sebe sama si přestaneme působit tolik zmatků a neklidu. Přijetím své osobnosti budeme moci obrátit svou pozornost do lásky.


Jak vznikla
Barevný systém Aura-Soma vznikl v Anglii, v minulém století (přesněji kolem roku 1980).

Autorka barevného systému Vicky Wall, sedmé dítě sedmého dítěte, jak o sobě vypráví ve své knize Zázrak barevné léčby, byla od svého dětství nadána zvláštním viděním, které jí umožňovalo vidět auru kolem lidí, rostlin i všeho živého.

Když později přišla o zrak, tato schopnost se dále prohloubila. Jedné noci, vedena neviditelnýma rukama, připravila první sadu flakonů "Balance", aniž by znala jejich účel a smysl.

Později zjistila, že tyto krásně barevné oleje vytvořené z rostliných extraktů a esencí, mají léčivé účinky, které obnovují lidskou auru a nastolují rovnováhu.

Používání těchto přípravků se poměrně záhy rozšířilo z Anglie téměř do celého světa.

K prvním lahvičkám Balance přibývaly další, zároveň i další produkty - Pomandery, Kvintesence a Barevné esence......

Později, po odchodu paní Vicky do "Nebeské zahrady", převzal celý systém spolu se školícím střediskem Mike Booth s manželkou Claudií. Manželé Boothovi nadále pokračují v odkazu Vicky Wall a pečují o celý systém Aura-Somy.

Zdroj: http://www.aura-soma.cz/


pondělí 7. září 2015

Literární ukázka- Liliana, věk draků Kapitola IV.

V tu chvíli jako by část mě odešla sním. Nechtěla jsem tam jen tak stát a litovat se. Bubeník ohlásil půlnoc sérií mocných úderů, čas na slavnostní předání darů. Šla jsem tedy do altánu pro organizátory abych mohla ještě povzbudit mámu. Plachtu v tomto altánu držely popruhy takže jsem snadno viděla kdo se v něm pohyboval. Máma plně zabraná do čtení pergamenu si ani nevšimla že jsem přišla, nahlédla jsem jí přes rameno.
"Ty budeš mít i proslov?" Snažila jsem se pergamen natočit tak abych viděla co je na něm vše napsané.
"Je to jen pár vět které musím přednést, a co ty užila sis to?" Znovu se zabrala do čtení.
"Jo, jo užila." A prstem jsem přejížděla přes vyřezávaný dubový stůl. Vivald vzal mámu za paži a táhl ji ke spoji obou altánů.
"Připravena paní Emílie? Je čas." A s těmito slovy mámu vystrčil do královského altánu, který měl vnitřní stranu plachet zvednutou takže fungoval jako jeviště. Nakukovala jsem skrze oddělovací plachtu, máma stála před davem hostů a přednášela z připraveného proslovu, v druhé ruce držela připravený obraz. Za zády se mi ozval naléhavý šuškot dvou hlasů. Napínala jsem uši abych zjistila o čem se tak napjatě baví. Vivald se zajíknul a vyrazil na jeviště zrovna ve chvíli kdy máma předávala obraz. Upnuly se na něj zraky všech lidí. Vivald zpanikařil a nahrnul se těsně ke králi a něco mu pošeptal do ucha. Král se zamračil přikývl a odešel s Vivaldem za Altán se závojem stráží za sebou. Dav ševelil jako podzimní listí. Královna se tvářila ještě přísněji než obvykle a Elis se s tázavým pohledem obracela na Sebastiana. Máma předala princezně obraz a zmizela v altánu pro organizátory. Šla jsem za ní. Nechápavě jsem se na ní podívala.
"Vivald se asi zbláznil. Přišel jsem nějaký chlap a něco tu řešily Vivald pak vylétnul přímo ke králi.
"Nevím zlatíčko co se děje, naší úlohu jsem splnily, půjdeme domů." Cestou k bráně jsem viděla že dav se stále neuklidnil a přísahala bych že jsem slyšela že někdo z nich řekl drak. To slovo zůstalo vyset ve vzduchu. Dýchala jsem ho po celou cestu domů. Doma jsem se natáhla ještě oblečená na postel. Přemýšlela jsem o Sebastianovi. Z těch stovek mužů, proč zrovna on? Proč to musí být někdo, koho nikdy nebudu moci mít? Snažila jsem se sama sobě namluvit že ten pocit který mi svírá útroby, je prostě jenom čistý zájem. Je to princ, už to je přeci logické, alespoň v dívčí mysli. Kdybych jen věděla, že tohle bude můj nejmenší problém.


Probudila mě moje vlastní bolest v krku, nemohla jsem ani polknout, natož vstát z postele, venku byla stále šero, kde ho tu a tam protnul paprsek vycházejícího slunce. Zavrtala jsem se hluboko do peřiny, a pomyslela na to že strávit včerejší chladnou noc jen v šatech byla bláhovost. Přemlouvala jsem se abych se zvedla a šla alespoň poprosit mamku o čaj. Musela jsem znovu usnout slunce už bylo vysoko na obloze i když ho zakrývala mračna, schylovalo se k pořádný průtrži mračen. Divila jsem se že mě máma nepřišla vzbudit, ale určitě ještě spí, nebo maluje. Zaradovala jsem se že bolest v krku už tolik necítím. Vlastně jsem se cítila o mnoho líp. Jak dlouho jsem asi spala? Sešla jsem po dřevěných skřípajících schodech. Nakoukla jsem ke stojanu. Nebyla tam, takže spí. Zalila jsem si horkou vodou čaj a vychutnávala jsem si ho plnými doušky. Udělala jsem mámě čaj a chtěla jsem jí ho přinést do ložnice. K mému překvapení nebyla ani tam. Vzhledem k tomu že byla sobota, na trh jít určitě taky nemohla. Rozum mi napověděl že bude určitě u nějaké z jejích kamarádek, nebo u sousedky. Vzala jsem si tedy její čaj a šla si prohlížet máminy starší obrazy, měla truhly plné obrazů a místnost, která měla být sklepem jich byla také plná. Vzala jsem si lucernu a hrnek s čajem a vydala jsem se do sklepení. Přesně jak jsem čekala byly všude po obvodu místnosti opřené obrazy různých velikostí, ty menší byly naskládané v bednách. Přisedla jsem si k jedné z beden a začala z ní vytahovat obraz po obraze a usrkávala jsem u toho čaj. Dostala jsem se až k obrazu muže v loveckém oblečení který jako by vypadl z oka princi. Udivilo mě to chvíli jsem otáčela obraz v rukách. Z rozjímání mě vytrhlo až silné zabušení na dveře. Zbrkle jsem se postavila zpátky na nohy a nechtíc jsem u toho vylila čaj. Nechala jsem to být a pospíchala jsem ke dveřím s domněním že to je určitě máma. Odendala jsem závoru, a otevřela dveře. Nikdo za nimi nebyl. Vyšla jsem tedy před dům a rozhlížela se na všechny stran. "Halo?" Nikdo neodpovídal, prázdnost ulic mi napověděla že je sobotní dopoledne. Rozrušeně jsem dveře zase zavřela. Při zavírání dveří jsem si všimla kousku pergamenu kterého průvan zavál dovnitř. Že by tu mámě někdo nechal vzkaz? Uhladila jsem pergamen, a ze slov které na něm byly kostrbatým písmem napsané se mi zvedl žaludek. Buď dnes při západu slunce u východního vstupu do krysí díry. Hrůza mi zatemnila oči.

Doporučuji-Aluska.org

Úžasné stránky jedné úžasné bytosti...

Snad jediné stránky které dlouhodobě upoutali moji pozornost, a to již asi pátým rokem.
 Alue, nebo také Aluška se zabývá velmi pestrými a zajímavými tématy z oblasti Andělská tématika, Duchové, démoni, Práce s energií, Vesmírné zákony, Paranormální jevy, Ufo, Mimozemské civilizace, Elementární bytosti, Zdraví, Fyziognomika, Ženské záležitosti, případně rodinné a osudové problémy
Zvířata.
Toto všechno je ještě mile umocněno zážitky ze života a zábavnými videii. Nesmím také zapomenout na poradnu kde velmi ochotně radí všem kteří mají nějaký problém, nebo jen potřebují povzbudit.

Stránky oslavily již 10. narozeniny!

Ze stránek vyzařuje klid a pohoda, ráda se na ně vracím, a to nejenom když si potřebuji vyjasnit některé problémy, nebo jen načerpat inspiraci a dobrou náladu. Ať už si jen potřebujete zjistit nějaké důležité informace, nebo se jen tak zasmát, Aluška je tu pro nás:-)

Nechtěla jsem aby měl moc článek informační hodnotu jelikož všechno důležité se dozvíte na Aluščiných stránkách Aluska.org. Článek jsem tedy pojala jako takovou osobní zkušenost, nejednou jsem totiž četla hanlivé články zaměřující se na diskreditacijejí práce, názor jsem si ale udělala sama, jako by měl každý z nás, Aluška odvedla skvělou práci, a myslím že za tu dobu pomohla již spoustě lidem.
I když mozek s některými informacemi nesouhlasí srdcem vím že její stránky jsou pro mě ty pravé:-)

pátek 4. září 2015

Cestujeme- Prachovské skály



Wikipedie pravý                 

Prachovské skály jsou skalní uskupení pískovcových útvarů různých tvarů, rozkládající se zhruba 5 až 7 km severozápadně od města Jičín, přírodní rezervace, součást CHKO Český ráj a oblíbený cíl turistů. Vznikly v období druhohor jako usazeniny na okraji moře.

Jsou zde archeologické nálezy dokazující, že lidé zde žili již v pravěku od doby kamenné. Celá oblast skal byla přírodní pevností slovanských kmenů, jen na několika místech doplněná valy. Uvnitř pak vznikala první sídliště.

V polovině 13. století zbudoval král Přemysl Otakar I. na jednom z čedičových vrcholů hrad Veliš a založil Velišské panství. O několik desítek let později se panství dostává do majetku Vartemberků a vznikají zde různé osady, koncem 15. století jsou zde jako majitelé uváděni Trčkové z Lípy. Na začátku 17. století majetek převzali Smiřičtí ze Smiřic, ovšem v roce 1625 panství převzali Valdštejnové a připojili jej k svému Frýdlantskému vévodství. Poté co bylo ve válkách panství rozvráceno, zanikly i osady ve skalách.
Nová etapa začíná v roce 1637, když panství získal plukovník Jindřich Šlik z hraběcího rodu Šliků s majetky v západních Čechách, který byl do panského stavu povýšen císařem Zikmundem. Rod Šliků vlastnil zdejší panství až do znárodnění v roce 1948.

Roku 1866 se v blízkosti skal odehrála jedna z bitev Prusko-rakouské války, kterou Prusové ač méně početní, vyhráli.

Od sklonku 19. století se skály staly cílem horolezců i turistů. V roce 1933 se staly státní přírodní rezervací.
V restitučním soudním řízení získala rodina Šliků v roce 1993 oblast zpět a začala zde provozovat služby související s cestovním ruchem. Návštěvnost veřejnosti je odhadována na 300 000 lidí ročně.

Skály byly zpopularizovány stejnojmennou písničkou Ivana Mládka.
Nyní jsou zde pro turisty vytvořeny dva prohlídkové okruhy. Turistická sezóna zde trvá od 1. dubna do konce října. Přístup do skal je zpoplatněn. Horolezci mají do skal přístup zdarma a mohou se pohybovat i mimo vyznačené cesty, musejí být ovšem členy ČHS anebo UIAA a toto členství musejí doložit při vstupu do skal. Ve skalách se nachází řada upravených, různě pojmenovaných vyhlídek. Uprostřed skalní oblasti se nalézá přírodní koupaliště Pelíšek.
Hrad Pařez - skalní hrad       

Na Prachovské skály jsem se chystala již delší dobu, a dočkala jsem se!:-) Na tomto místě jsem kdysi byla jako malá s maminkou na výletě, žel bohu si z toho nic nepamatuji takže jsem jela vlastně jako poprvé. Přímo na místě je snad všechno co potřebujete, od wc (které se samozřejmě platí, jako všechno ostatní) až po velkou restauraci a pár stánků a kiosků, docela jsem se divila že jsme nenarazila na obchod vietnamců, těch bylo na začátku Českého Švýcarska plno. Restauraci jsme samozřejmě navštívily, to bylo mé prvotní zklamání, ne že by vařily špatně, přítel si velmi šmakoval:-D, ale jestli jste vegetariáni a chcete se pořádně najíst a hranolky pro Vás nejsou tou správnou volbou tak máte smůlu, nevím jestli jsem tu smůlu měla právě já protože chod nebyl jako v klasické restauraci, ale jako ve školní jídelně, vyfasovali jste tác a na výběr bylo(výběr byl na školní jídelnu velký:-D) asi z 9ti jídel všechno české klasiky, od hovězího guláše až po svíčkovou a knedlo vepřo zelo, zachránil mě ten maličkatý salátek přesně jako ze školní jídelny, upřímně po prolezení asi 7km to byla jen slabá útěcha pro můj kručící žaludek, jinak na kase a u výdeje byly správné ženské žádné kakabusky, a tak jsem neměla sílu se ani já mračit. 

Jak to tak bývá jestli čekáte klid a odpočinek v lese, na to můžete zapomenout odevšad se ozývá vřískání uječených němců, sem tam se v křoviskách válí láhev, nebo plechovka, a pak ještě jednou ty němci (spíš německá mládež) která je značně nevychovaná (tady to není o moc lepší), na příkrých  skalních schodech jež jsme ještě s párem starších manželů pomaličku sešlapávali se naproti nám vyřítila banda německých spratků a vůbec je nenapadlo počkat až sejdeme, jelikož tam bylo jen jedno zábradlí, ne..prostě se pustily přímo naproti nám a normálně paní odstrčily od zábradlí (a to prosím vypadali docela slušně už starší kolem 17ti let!), no s paní jsme prohodily na pár nadávkách pro tu nevychovanou mládež a slezli jsme v klidu i zdravý zbytek.

Jinak vřele doporučuji, ale nejspíš někdy mimo sezonu (i když bych řekla že zrovna tam je sezona pořád:-D)

PS: omlouvám se za velké množství fotek:-D






A ještě jedna fotka kam jsem se nenápadně vetřela:-D

úterý 1. září 2015

Práce s kyvadlem



Kyvadlo se používá jako pomocník při získání odpovědí na dané otázky. V běžném životě však není většinou potřeba. Buď nebudete mít potřebu odpovědí, nebo je někdo ve Vašem okolí, kdo Vám odpovědět umí. Teprve v případě, že se nic takového nekoná, pak se kyvadlo dostává do popředí zájmu. Časem však člověk začne odpovědi znát dříve, než se projeví kyvadlo. Pak už je zase opět čas na odložení kyvadla, neboť se stává zastaralým nástrojem, jehož využití již není tak velké.
Co je to kyvadlo?

Význam kyvadla je mnohdy velmi přeceňován, ve většině případech se používání kyvadla jedná pouze o přechodné období, kdy člověk touží po komunikaci s někým neznámým, ale nadpozemským. Je to vlastně vyústění touhy patřit někam, cítit možnost návratu do míst, které jsou prolnuty bezpečím a láskou, do míst, kde není třeba prožívat trápení či strasti života.

Co to vlastně kyvadlo je? Je to cokoliv, co dokáže dostatečně jemně reagovat na každý sebemenší pohyb ruky. Je to něco, co nám dokáže odpovědi zobrazit formou pohybové energie. Kyvadlo je pouhý nástroj. Když člověk používá nějaký nástroj, pak časem opět začne toužit po jiném, kvalitnějším, rychlejším, které pro něj bude mít větší přínos.

Proto k tomu tak přistupujte. Kyvadlo je pouhý nástroj, který může být nahrazen nástroji jinými, efektivnějšími. To ale záleží na každém zvlášť. Kyvadlo je pouhý nástroj, který může být i zneužit, proto se vždy vyvarujte toho, aby vaše svědomí bylo zatíženo jakýmikoliv podobnými ústupky. Zachovejte si vždy čisté srdce. Nesnažte se ovlivňovat nikoho na jeho vlastní cestě, neboť tyto kroky jsou většinou krátkozraké a velmi rychle se vrátí na místo zrodu.

Práci s kyvadlem je nutné chápat jako dlouhodobou cestu. Představa mnoha lidí je, že stačí pouze vzít kyvadlo a dostanou odpověď například na tažená čísla ve Sportce a mohou si jít rovnou vyzvednout „první cenu“. Kyvadlo je spíše pomocníkem při rozhodování se z několika variant řešení.

Kyvadel je velké množství druhů a provedení od jehly na kusu nitě až po křišťál nebo drahokam. Při výběru je doporučeno poslouchat vlastní intuici. Jehla Vám odpoví stejně jako drahokam. Jde spíše o Váš pocit a vnitřní ztotožnění se s kyvadlem.
Jak používat kyvadlo

Kyvadlu je nutno pokládat jednoznačné otázky, na které je jednoznačná odpověď. Příklad chybně položené otázky je „Mám přijmout práci v dolech nebo v hutích?“. V tomto případě rozložte otázku na dvě samostatné a doporučuji i třetí otázku „Mám hledat třetí variantu zaměstnání?“.

Před zahájením hledání odpovědí je nutné pořádat kyvadlo o definování odpovědi „Ano“ a „Ne“. Položte jednu otázku s jednoznačnou odpovědí „Ano“ a druhou otázku s jednoznačnou odpovědí „Ne“.

Dále je třeba mít na paměti, že s postupem času se mohou způsoby odpovědí měnit. Občas doporučuji preventivní test odpovědí.
Práce s kyvadlem

Práce s kyvadlem je to samé, jako s někým mluvit. Něco jako hra na pravdu. Ptáte se, a odpovědí je buď ANO či NE. I v této hře je však nutné mít správného protihráče, který Vám nebude lhát či si z Vás nebude dělat legraci (ve smyslu dělat schválnosti). Pokud máme toho správného "protihráče" pak je třeba umět vnímat jeho odpovědi. Někdy slyším různé nedůvěřivce jak říkají - tobě se pohla ruka, to děláš ty atd. Samozřejmě! Jak by se jinak rozhýbalo kyvadlo, kdybych nepohnul rukou?

Proč se tak ale děje? Jak to vlastně celé funguje? Základem je nemít pro danou chvíli pohybový aparát ruky vůbec pod kontrolou. Jaká je tedy cesta příslušné informace:
Vyřkneme, nebo si myslíme otázku.
Příslušná bytost odpoví (potud je to jako mezi lidmi, ale my nejsme většinou schopni onu odpověď běžným způsobem zaznamenat)
Odpověď (Ano, Ne, Nevím, Nerozumím, Číslo atd.) jde do mozku, kde je pohybové centrum ruky
Ruka se pohne příslušným směrem
Oči zaregistrují pohyb a přenesou onen pohyb opět do mozku
V mozku se tento pohyb opět vyhodnotí, tentokráte pro nás do "čitelné" podoby

Přemýšlejme jak tedy na to: Pokud přijde odněkud informace do našeho mozku, pak proč by nešla rovnou do "překládacího" centra (1, 2 a 6). A tady se dostáváme k jedné zajímavé věci. Mnoho lidí samo říká že kyvadlu moc nevěří, neboť odpověď znají dříve, než se kyvadlo pohne a tak mají dojem, že se kyvadlo pohne podle nich!!! Vidíte tu zvláštní věc? Oni nedůvěřují kyvadlu, protože komunikují postupem 1,2 a 6 (což je postup, který si každý podvědomě přeje), nikoliv 1,2,3,4,5,6.

Většina z nás tak je schopna pracovat, ale ta nedůvěra není nic jiného, než nedůvěra ve vlastní schopnosti. Tímto způsobem přestalo mnoho lidí pracovat s kyvadlem, neboť jsou čím dál více přesvědčeni, že jejich vlastní znalost odpovědí je chybná. A tak začnou hledat jinou metodu, která by mohla zobrazit odpovědi, jež neznají předem.
Varování - než začnete pracovat!

Dovolím si v tuto chvíli pro varování jít k někomu jinému. Můj učitel a přítel Pavel Kutička myslím velmi jasně vysvětlil to, co se může stát když..

"… práce s kyvadlem může oprávněně v někom vzbudit nedůvěru. Už jste se setkali s někým, kdo Vám kyvadlem "vytestoval" úplné nesmysly? Není totiž žádnou zárukou úspěchu vzít do ruky kyvadlo a začít testovat. Je třeba být vyškolen a připraven učitelem, napojen na své Vyšší Já. Je spousta možností, odkud přicházejí informace, které se prostřednictvím kyvadla zobrazují.

To, že se kyvadlo pohybuje, je jenom projevem toho, že ruka terapeuta zachytila informaci a jemně se začala pohybovat. To je jev, který je znám i vědcům, takže na tom není nic záhadného ani čarodějného. Pokud tedy někdo testuje bez řádného vyškolení, mohou jeho informace přicházet z jeho podvědomí, vědomí, od tzv. ochránců, atp. Pak nejsou odpovědi vůbec spolehlivé.

Buďte si toho, prosím, vědomi, pokud třeba i sami zkoušíte, zda vám "bude kyvadlo fungovat." Setkávám se s lidmi, kteří kyvadlo používají, věří mu všechno (je to přeci KYVADLO a hýbe se jim, tudíž jim FUNGUJE). Pak hrozí spousta nedorozumění nebo i škod. Pokud někdo testuje nesprávně a říká své závěry ostatním, pak může opravdu ublížit. Hranice mezi pomáháním a škozením je hodně tenká a ostrá... "

Neberte prosím podobná slova na lehkou váhu. Vždy se jedná o někoho, kdo již má zkušenosti i s negativní stranou mince a mnohdy to zažil na vlastní kůži. Nikdy nemějte strach, ale RESPEKT k tomu co děláte, neboť sebemenší zásah může mít velké následky pro nás či okolí.

Jako další důvod nebezpečí vidím ve zneužívání kyvadla. Metoda práce s kyvadlem je založena na možnosti komunikovat s bytostmi, které nám celý život pomáhají, radí a jinak podporují v podstatě do této doby jednostrannou formou. Je mnoho léčitelů, kteří tuto metodu používají pro testování či ověřování svých diagnóz, pro mnoho lidí je tímto umožněno ověřovat si správnost jejich rozhodnutí. Tato metoda velmi často však zklame při vysoce zištných pohnutkách v lidském konání. Většinou se tyto negativní či sobecké záměry obrací dříve či později i proti nám samotným.
Dejte na zdravý rozum



Kyvadlo používejte s rozumem. Mnoho lidí jen slepě uvěřili kyvadlu a dělali věci, které mnohdy hraničí se zdravým rozumem. Doporučené je kombinovat práci s kyvadlem například s výkladem karet. Máte tak dvojí kontrolu a možnost „šlápnout vedle“ se minimalizuje.

zdroj:http://zivotni-energie.cz/

Jak to všechno začalo, aneb Liliana, a věk draků (2014)

Náhled do minulosti...

Na počátku všeho, celého příběhu i to jak se dostal na tyto stránky byl sen a vize o tom něco tvořit. Dlouho jsem bádala o čem bych tak měla psát. Inspirace přicházela a odcházela ve zmuchlaných stránkách. Když už jsem myslela že něco mám, přesvědčila jsem sama sebe že to není dost dobré, i když teď zpětně jsem si jistá že to bylo dobré. Vše co někdo stvoří pro druhé a hlavně pro sebe je dobré. Tato zkušenost mě naučila dvě věci. Za prvé, že vše co tvořím (nebo někdo tvoří) má hodnotu, i kdyby ta hodnota byla viditelná jen pro mě. Za druhé, člověk by se neměl do ničeho nutit, pokud ho to nebaví, neměl by to dělat, psát něco protože musím by pro mě byla noční můra, píšu protože chci a protože mě to baví.
A teď k samotnému příběhu. Na nějakou dobu jsem přestala psát úplně, neustálé zklamání že mi něco nevychází mi bralo energii a odhodlání. Můžu potvrdit že je pravda že štěstí k Vám přijde až když to nečekáte. Byla jsem rozhodnutá že psaní není pro mě. Pak se mi stalo něco co nastartovalo celý proces tvoření. Byl to sen, chtěla bych napsat obyčejný sen, ale není to pravda. Byl to sen který se zdál jako opravdový, a nebyl o mě. Ráno jsem se probudila a vše co jsem si zapamatovala jsem si sepsala na papír. Vznikla z toho moc hezká osnova. Najednou jsem byla zase šťastná, plná odhodlání, a to nejlepší plná fantazie a představ. Sedla jsem si k počítači a začala psát. Psala jsem celou noc, vznikl z toho surový příběh který můžete číst na těchto stránkách už v upravené verzi. Bylo to asi patnáct stránek surového textu. A proč jsem si byla jistá že to nebude stejné jako předtím? Protože tentokrát jsem nepsala, ale prožívala, všechny pocity, děj, prostředí. Ve všem je kousek ze mě, a z těch kteří tento příběh čtou. Každý dá mému příběhu vlastní plášť, vlastní kousek své fantazie. Pro mě je opravdu těžké být vůči hlavní hrdince nestranná, prožívám každý její krok, každou emoci kterou prožije. Její prostředí je pro mě svět kam se tak ráda vracím. Byla bych moc ráda kdyby byl i Váš. Chtěla bych ještě poděkovat prvnímu čtenáři který příběh čte (Ahoj Terezko:-D), mojí sestře. Oblíbila si hrdinku stejně jako já, podporuje mě abych psala dál a odhalovala tak krok po kroku další a další kousky Lilianina světa.
Dál děkuji všem kteří stránky navštíví, a ještě více těm kteří se na ně vrátí.

Literární ukázka- Liliana, věk draků Kapitola III.

Den Elisininy oslavy je tu. Nepřiznala bych to, ale nemohla jsem dospat. Ještě ani nesvítalo když jsem si na kamínkách vařila vodu na čaj. Portrét Elis byl hotový, byl tak krásný, mámě se dokonce povedla zachytit ta jiskra v oku která dělá člověka člověkem. Jako by byl živý. Ještě jednou jsem si pročetla harmonogram, oslava začíná, v podvečer, ale mi tam máme být už odpoledne. Netrpělivě jsem dopila čaj a snědla snídani a vyběhla jsem zpátky do pokoje abych si mohla připravit věci. Byla jsem plná zvědavosti a nedočkání. Pečlivě jsem si na sobě uhlazovala svoje bavlněné šaty, které mi s nemilým zjištěním až moc obepínaly postavu. Nedalo se nic dělat jiné jsem neměla. Ještě chvíli jsem koukala do zrcadla a přemýšlela jak bych si měla svázat vlasy. Nakonec jsem je nechala v copu. Šla jsem vzbudit mámu do její ložnice. Už stála u stolu a popíjela čaj, přitom si četla harmonogram. Slyšela mě přicházet po schodech a vzhlédla ke mě.
"Moc ti to sluší." A pyšně se na mě usmála. Přišla ke mě a začala mi rozplétat cop, vlasy co mi spadly do obličeje sepnula sponou. Šla jsem si do pokoje ještě pro náušnice. Cestou jsem se podívala ještě do zrcadla. Koukala na mě docela jiná dívka, jindy bledá tvář teď hořela ruměncem nadšení, vlasy mi teď v jemných vlnkách rámovaly obličej, a oči zářily jako prozářené sluncem. Když jsem sešla do haly máma už byla také převlečená. Zůstala jsem němě zírat. V jejích nádherných šatech v barvě smaragdů rozzářila místnost, byla jako šperk, sama sobě ozdobou. Balila zrovna obraz do plátýnka, aby se cestou nepoškodil.
"Mami to je nádhera, ani jsem nevěděla že nějaké takové šaty máš!" Pohladila jsem látku její sukně.
"Tvůj otec je měl moc rád, říkal že mu připomínají domov." Usmála se nad svojí vzpomínkou. Usmála jsem se taky, nad svojí představou jak jí to říká.
Čas ubíhal rychleji než bych čekala. Ozvalo se zaklepání, šla jsem otevřít. Byl to kočí který nás měl dovézt i s obrazem na oslavu. Byla jsem ráda že můžu sedět v kočáře, nedočkáním a teď i s narůstající nervozitou se mi klepala kolena. Máma vypadala naprosto klidně, dívala se před sebe a usmívala se. Já se rozhlížela na všechny strany, kočár byl krytý koženou plachtou, ale ani ta mě nezastavila abych sledovala obličeje lidí kteří se zaujetím sledovaly kočár. Cesta se zdála být nekonečná. Snažila jsem se krátit čas uhlazováním neviditelných záhybů na šatech a namotáváním si pramínků na prst.
"Už jsme tady." Řekl kočí a s trhnutím zastavil koně. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila. Lehce jsem zavrávorala. U královské brány do paláce zdobené výjevy chrabrých rytířů bojujících s různými příšerami, stála královská stráž. Způsobně jsem ukázali pozvánku, a na pokyn strážců prošly na nádvoří. Nečekala jsem že se bude oslava konat venku. Trochu mě to zklamalo, a udivilo venku bylo chladno a vlhko.
Za královskou hradbou to vypadalo úplně jinak než jsem si představovala. Všude se rozpínala zeleň až na malý plácek před hradem který byl vydlážděný. Rozhlížela jsem se po nádvoří které po stranách přecházelo do krásných zahrad, a musela uznat že i když je oslava venku nic neztratila na své pompéznosti. Královský altán zdobený girlandami a královským erbem pod kterým byl umístěné dřevěné bohatě zdobené křeslo pro krále a královnu a jejich dvě královské děti princeznu Elis a jejího staršího bratra prince Sebastiana následníka trůnu. Všude pobíhalo plno lidí, v chaotické davu nás vyhledal vysoký a štíhlý muž s orlím nosem, představil se jako Vivald hlavní iniciátor oslavy. Odvedl si mámu i s obrazem do bočního altánu. Máma mi ještě stačila říct že se mám bavit, a byla fuč i s Vivaldem. Nevím jak jsem se měla bavit ve zmatkujícím davu, tak jsem se snažila být něčím nápomocná, přidala jsem se ke skupině která rozmisťovala lavice po zahradě.
"Na pomocníka máte nějak moc hezké šaty." Ozval se něčí hlas který držel lavici těsně zamnou. Byl to nejspíš někdo kdo pracoval u koní, alespoň to by vysvětlovalo jeho zápach.
"Nechtěla jsem tu jen tak stát." Vypravila jsem ze sebe a pokusila se o úsměv. Dál jsem si hleděla toho aby mi lavice nevyklouzla z prstů.
"To byla vaše matka ta zrzka v zelených šatech?" Podkoní se nenechal lehko odbýt. Obrátila jsem oči v sloup a odsekla souhlas. Všechny lavice už byly na svých místech. Už se pomalu stmívalo. Šla jsem si tedy sednout na jednu z lavic a čekala co se bude dít, dav se pomalu uklidňoval a pracovníky a organizátory pomalu vystřídaly hosté. Žádného z těch lidí jsem neznala, ale museli být z okolních panství. Nově příchozí hosté se družily do skupinek a sluhové začali přinášet víno v křišťálových pohárcích, divila jsem se jak je možné že nic nerozlijí. Měli na táccích třeba deset pohárků. Se setměním začali sluhové zapalovat louče, musela jich být stovka aby osvětlila tak velký prostor. Litovala jsem že jsem si nevzala teplý plášť, nebo alespoň punčochy. Pohledem jsem se po stolech s bohatě naloženým občerstvením, hledala jsem svařené víno. Cestou za svařeným vínem jsem narazila na malé koláčky zdobené krémem, labužnicky jsem se do jednoho zakousla a vychutnávala tu ovocno- oříškovou chuť, když v tom do mě ze zadu někdo strčil, otočila jsem se výhružným pohledem a nosem od krému a už jsem chtěla začít lamentovat, v tom samém okamžiku jsem si uvědomila že je to princezna, poznala jsem ji podle mámina obrazu,spiklenecky se na mě usmála.
"Taky je ráda jím způsobem jako vy, můžu se po nich utlouct." a rozkošnicky si vzala koláček a strčila si ho do pusy jako já, taky jí zůstal krém na nose, musela jsem se smát. Smáli jsme se obě. Přiběhla k ní malá buclatá dáma načepýřená ve všech těch barevných látkách co dělali její šaty, jako papoušek a odvedla si princeznu na stupínek do altánu. Máma na mě zamávala z altánu vedle. Došla jsem do altánu, všude byly papíry a Vivald šíleně gestikuloval rukama a rozdával příkazy. Obraz už byl ve zlatem zdobeném rámu.
"Tak co holčičko bavila ses?" A pomáhala srovnávat papíry.
"Pomáhala jsem nosit lavice. Viděla jsem Elis."
"Princeznu Elis." Opravila mě máma a dál se věnovala papírům.
"Potřebuji aby jsi tohle odnesla princeznině vychovatelce, je to taková silnější dáma v barevných šatech." A strčila mi do ruky obálku. Koukala jsem že do královského frmolu dokonale zapadla. Šla jsem tedy do královského altánu najít princezninu vychovatelku. Odhrnula jsem plachtu, byla těžká musela jsem se skrčit abych prošla tím co jsem dokázala zvednout. Zvedla jsem oči a ztuhla jsem, přímo přede mnou stál dědic trůnu. Nemusela jsem ho znát, abych ho poznala, princ Sebastian seděl v dřevěném křesle a něco si vyprávěl se strážným který se tomu divoce smál až se polil vínem. Princ měl stejně blon vlasy jako jeho sestra, dlouhé na ramena je měl hladce sčesané dozadu. Stejně bystré modré oči, tvář měl ostře řezanou. Zmocnil se mě šílený pocit. Nedokázala bych jeho tvář popsat. Vypadal jako anděl. Teprve teď si mě všimnul.
"Potřebujete něco?" Teď se na mě zvědavě koukal i strážný. Nechtěla jsem mluvit, věděla jsem že bych začala koktat. Tak jsem je natáhla ruku s obálkou. Opatrně si jí ode mě převzal. Přečetl si to a souhlasně přikývnul.
"Já to Margaret předám." Skoro jsem z altánu utekla. Vzala jsem si víno z podnosu a jedním lokem ho vypila. V ten samí okamžik zazněl buben ohlašující příchod krále. Mámu jsem nikde neviděla tak jsem si stoupla do davu který stál před stupínkem. Davem se začal ozývat potlesk a v průvodu stráží jsem zahlédla krále. Tyčil se mezi všemi svou mohutností, ale ne tou z mnoha svátečních pochutin, ale tou která třímá těžký obouruční meč a zlehka jako pírkem s ním mává na bojišti. Vedle něj se nesla královna, s pýchou a přísností která stahovala její jinak krásný a vznešený obličej do podivné grimasy, v krásných šatech labutí barvy všívané zlatou nití a sladěnými šperky ze zlata a drahých kamenů, byla nepřehlédnutelná. Po tom co se dav na pokynutí královny, alespoň trochu ztišil pronesl král uvítací řeč. Na stupínek přišla i princezna s princem. Při pohledu na něj se mi stáhnul žaludek. Po uvítací řeči kdy každý s královské rodiny řekl pár vět na počest princezny dal král pokyn k zábavě. Hudba začala hrát a hosté se s halekáním přesunuli na taneční parket. S harmonogramu jsem si pamatovala že slavnostní předávání darů bude krátce před půlnocí. Musela jsem uznat že se tedy umí bavit. Sáhla jsem po dalším víně. Příjemně mě hřálo.
"Proč jste neřekla že jste Emiliina dcera?" Otočila jsem se po hlasu. Po zádech mi přejelo mrazení. Stál přede mnou princ a upíjel ze svého poháru.
"Vaše matka je dnes jeden z vážených hostů, i když tedy raději než s příslušníky královské rodiny tráví, pomáhám s organizací. Pro vás by se, ale v altánu také našlo místo, a nemusela by jste mrznout venku." Jazyk jsem měla příšerně zauzlovaný, ale něco jsem promluvit musela, nechtěla jsem aby si myslel že jsem němá, nebo neslušná.
"Děkuji, ale já jsem raději venku." A v tom mi došla strašná věc, a rychle jsem ještě vystřihla pukrle.
"Koukám že nelibost ke členům rodiny jste zdědila po ní." Zasmál se a popostrčil mě směrem k tančícím dvojicím. S hrůzou jsem se vzepjala na patách, neuměla jsem tančit, a už vůbec jsem nechtěla aby to právě on zjistil.
"Měla jsem příliš vína, určitě bych ty kroky zkazila." Stiskla jsem pevně pohárek.
"No, jak myslíte." A s těmito slovy se ztratil v davu.

Kde jsem když tu nejsem

A už je tu září...

Začíná moje nejoblíbenější roční období, choulení se při čaji a svíčkách u knížek a sledovat jak venku prší, a příroda se chystá ke spánku, i když s létem se loučí těžce.
Zrovna mám týden volna, tak mohu dohánět všechny resty, od malování ložnice až po psaní na stránky, posledních pár týdnů bylo velmi náročných a na psaní nebyla nálada, na víc jsem si chtěla užít poslední letní dny co to šlo a prakticky jsem byla pořád venku. Udělala jsem si radost a navštívila les a celý den jsem pochodovala po lese, člověk si vyčistí hlavu a načerpá inspiraci. Nevím jestli to zažívá ještě někdo, ale při procházkách přírodou mě občas přepadne pocit absolutního štěstí a klidu, cítím vůni rostlin, šumění listů a ptačích křídel, člověk se dostává pomalu do transu. Jeden z nápadů který se týkal stránek byl nový vzhled, věděla jsem že tento nebude natrvalo, jelikož jsem nafotila při poslední procházce spoustu fotek, chtěla jsem si udělat něco vlastního, něco co mi bude připomínat ten krásný pocit který jsem zažívala při toulkách lesem.

Dále jsem se dopracovala k pár dalším nápadům a chci kompletně přestěhovat celý svůj příběh Liliany na tyto stránky což nebude snadné jelikož je to asi jedenáct kapitol, spolu i s náhledem prvního článku který jsem napsala před tím než jsem začala Lilianu psát.

Pracovně se mi teď velmi daří a tato zkušenost (o které někdy napíšu) mě naplno přesvědčila že vizualizace a podvědomé formování konstruktivních myšlenek se vyplácí. (Za což jsem opravdu nesmírně vděčná)

Celkově bych svůj stav popsala tím že jsem šťastná a naplněná klidem. Doufám že mi tato nálada vydrží i přes zimu:-D

Doufám že se Vám daří stejně dobře, a do nového ročního období vstoupíte šťastní a vyrovnaní.

Ještě se podělím o jednu z fotek kterou jsem pořídila při toulkách lesem.